Nová konkurence nemilosrdně přebírá okoukanému Okamurovi voliče

Pod pětiprocentní hranicí se SPD ocitlo po několika letech, naposledy Median přisoudil hnutí výsledek, který by mu nezaručoval vstup do Poslanecké sněmovny v roce 2020. 

Za nynějším propadem SPD vidí politolog Otto Eibl z Masarykovy univerzity v Brně zejména vstup nových stran a subjektů na politickou scénu, přičemž zasahují do Okamurova tradičního nacionálního „rybníčku“.

„Je to celkem jednoduchá matematika, podle těch výsledků. Přichází noví hráči, jako jsou Motoristé či Stačilo! SPD už očividně netáhne ty protestní hlasy a Okamura už je možná okoukaný. Přece jen je s námi už přes deset let, a kdybychom se podívali na výsledky, tak vlastně nedoručil nic. Pozice strany je taková, že na celostátní úrovni nemá co ovlivňovat. A když už něco dělají, tak to jsou jen rétorická cvičení ve Sněmovně a potom na sociálních sítích, respektive jejich vlastních médiích,“ míní Eibl.

V důsledku toho se dle něj mohou tradiční voliči SPD cítit nezastoupení a poohlíží se po nové alternativě. Eibl jedním dechem ale dodává, že jeden průzkum nemusí nic znamenat. Domnívá se nicméně, že Okamura má důvod se obávat a být nervózní.

Motoristé sobě Petra Macinky i levicové uskupení Stačilo! vedené komunistkou Kateřinou Konečnou se v posledních průzkumech umisťují nad pěti procenty, tedy hranicí nutnou pro vstup do dolní komory parlamentu. Podle Medianu by Motoristé získali v prosinci sedm procent, Stačilo! pak pět.

„On (Okamura) se bude určitě snažit vrátit, protože pokud by se dlouhodobě ukazovalo, že strana je pod pěti procenty, tak si i volič SPD řekne, že nechce ztratit hlas, a bude se poohlížet po alternativách, kterých v tuto chvíli na trhu není málo,“ doplnil.

Podobně se vyjádřil i politolog Miloš Brunclík z Karlovy univerzity. „SPD už je poměrně starou stranou, Okamura je tu dlouho a možná lidé chtějí vidět někoho jiného. Okamura je pořád v opozici, takže v zásadě nic neprosadil. Viděl bych to jako přirozenou obměnu na politické scéně,“ míní odborník.

Průzkum probíhal mezi 21. listopadem a 31. prosincem loňského roku, tedy předtím, než policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání Okamury k trestnímu stíhání kvůli podezření z trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, a to v souvislosti s loňskou plakátovou kampaní jeho strany. Okamura jakékoliv pochybení odmítá a mluví o snaze vládní koalice poškodit jej před parlamentními volbami.

Zda může akcentace tohoto tématu v předvolební kampani a vymezování se vůči vládním stranám Okamurovi pomoci zlepšit preference, se politologové neshodují.

„Normálnímu smrtelníkovi by vadilo, že vás chce někdo stíhat. Ale u Tomia Okamury je to minimálně dvojsečné. Jemu to samozřejmě není příjemné, ale současně se o tom hovoří, média se ho na to budou ptát, takže dostane prostor, aby se vyjádřil. Tohle tedy ještě může změnit dynamiku vývoje preferencí, navíc do voleb je ještě daleko,“ řekl Brunclík.

Opačného názoru je ale politolog z Univerzity Karlovy Josef Mlejnek. „Když si bude hrát na mučedníka, nemyslím si, že mu to může pomoct. Už je asi okoukaný. S ANO se přetahuje dlouhodobě, nyní má ve své zóně další konkurenty a to asi těžko přebije tím, že bude chodit plakat do médií nebo na sociální sítě, že ho vládní koalice umlčuje,“ míní expert.