Nová dlažba v centru Plzně se musí přeložit, památkáři z ní mají těžkou hlavu

„Byl jsem se tam podívat a s výsledkem spokojený nejsem,“ řekl Novinkám Karel Zoch, vedoucí památkového odboru plzeňského magistrátu. „Jde o dlažbu - nemá konstantní šířku spár, ty v některých místech dokonce prakticky úplně chybí,“ upozornil. Tím se dláždění ve Zbrojnické liší od koloritu zbytku zdejší městské památkové rezervace - tam jsou mezi kamennými deskami, starými i relativně nedávno položenými, několikacentimetrové zasypané rozestupy.

„Předpokládám, že bude nutné dlažbu ve Zbrojnické ulici přeložit, aby tam ty spáry byly. Neschvalovali jsme dlažbu, která by je neměla,“ připomněl Zoch.

Náměstek plzeňského primátora Aleš Tolar (STAN) potvrdil: „Dlažba je špatně položená, beze spár. Dodavatelské firmě to bylo vytknuto při převzetí stavby a měli by to rychle napravit na své náklady.“

Před nedávnem ukončenou půlroční proměnu sto metrů dlouhé Zbrojnické ulice prováděla společnost Berger Bohemia. Akce vyšla na 77 milionů korun, ale nešlo zdaleka jen o chodníky. Hlavní byla rekonstrukce tramvajové tratě, a to nejen v dotčené ulici, ale i v navazující části náměstí Republiky a na opačné straně v lokalitě U Zvonu. Obnovou prošly rovněž veškeré inženýrské sítě.

Plzeňská dlažba je pojem občas profesně používaný i mimo západočeskou metropoli. Ve městě vznikala od konce devatenáctého století a tvoří ji různě velké žulové desky s opracovanou lícovou stranou, rub bývá jen nahrubo osekaný. „Materiálově dlažba ve Zbrojnické ulici odpovídá, opět je to žula, tedy velmi kvalitní a trvanlivý materiál,“ konstatoval Zoch.

Na plzeňské dláždění se původně používal kámen z lomu ve Štěnovicích na Plzeňsku. „Jenže tam se už netěží a musí se hledat jinde, žula by měla pokud možno odpovídat barvou i texturou. Je to ovšem přírodní materiál a najít stoprocentní shodu se ne vždy podaří,“ dodal Zoch.

Proč se nevyužila původní dlažba? Podle Tolara byly chodníky v dezolátním stavu. „Většina desek byla popraskaných, museli se nahradit jinými,“ sdělil Tolar.

K obnově dláždění dochází po roce 1989 postupně po celém centru, v řadě ulic byl totiž asfalt. Ten pokrýval ještě před osmnácti lety i středovou plochu náměstí - tam jej ale nenahradila tradiční dlažba, nýbrž rastr vytvořený z podstatně jemnějších kostek. A nejsou z žuly, nýbrž z italského kamene porfyru.

Ve Zbrojnické ulici zarazí i pro centrum netypické sloupy veřejného osvětlení - jinde jsou lampy v historizujícím stylu umístěné většinou přímo na stěny domů.

„Tak to mělo vypadat i zde,“ potvrdil Zoch. „Konzolové lucerny na fasádě a vozovka osvětlená světly zavěšenými mezi domy. Jenže s umístěním potřebných prvků jsou samozřejmě nutné souhlasy vlastníků dotčených nemovitostí a ty zatím město všechny nemá. Jsou tam tedy zatím osazeny provizorní sloupy,“ vysvětlil Zoch.