Článek
Peníze byly rozdělovány prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a Centra pro regionální rozvoj (CRR). MMR podle mluvčího Viléma Frčka pracuje na zlepšení kontroly.
„Zatímco řada podpořených sociálních podniků využila dotaci účelně a efektivně, plná polovina projektů z kontrolního vzorku byla naopak vyhodnocena jako omezeně účelná a efektivní, či dokonce jako zcela neúčelná a neefektivní. Jednou z příčin byla ministerstvy nedostatečně nastavená pravidla,“ shrnul NKÚ.
Národní galerie se dodržováním norem netrápila, NKÚ zjistil množství pochybení
Kontroloři vytýkali administrátorům například skutečnost, že nebyla stanovena maximální výše podpory na jedno vytvořené pracovní místo, takže zaznamenali i případ, že částka přesáhla hranici milionu korun, zatímco roční průměr je 170 tisíc korun.
Tři účtenky pro splnění podmínky
Některé podmínky související s principy sociálního podnikání byly spíše úsměvné. K tomu, aby podnik vyhověl podmínce zodpovědnosti vůči životnímu prostředí, stačilo podle zjištění NKÚ doložit nákup ekologicky šetrných výrobků. K tomu stačily tři účtenky o koupi například čisticích prostředků.
Trojicí účtenek bylo možné splnit i podmínku „uspokojování potřeb místní komunity“. V principu se jednalo o odběr zboží nebo služeb od firem ze stejného či sousedního kraje, byť firmy mohly být reálně vzdáleny stovky kilometrů.
Ve třech případech odhalilo šetření i možné porušení rozpočtové kázně. V jednom případě byla většina dotace využita na pořízení nemovitosti za 2,8 milionu korun. Nemovitost přitom byla pořízena od osoby blízké, což pravidla zapovídají.
Personální propojení
Stejně tak NKÚ shledal v řadě případů výrazné personální vazby nově vzniklých sociálních podniků a jejich předpokládaných odběratelů a dodavatelů.
„Motivací ke vzniku nových sociálních podniků tak byly mnohdy spíše ekonomické výhody plynoucí příjemcům než samotná pomoc znevýhodněným skupinám osob. Někteří se tím ve svých žádostech o dotaci ani netajili,“ konstatoval NKÚ s tím, že většina kontrolovaných podniků výrazně přecenila své hospodářské cíle a často mají výrazně nižší tržby, což může být problém z hlediska dlouhodobějšího fungování.