Článek
Soudy za to násilníka potrestaly, tvrdošíjně ale odmítaly přiznat oběti půlmilionovou náhradu nemajetkové újmy. Ústavní soudci nyní zdůraznili, že vysouzená satisfakce neodpovídá utrpení zvlášť zranitelné oběti.
Oběť znásilnění se už od dětství neztotožňuje se svým mužským pohlavím, cítí se být dívkou a v běžném životě se jako dívka identifikuje. Verdikt Ústavního soudu o oběti mluví v ženském rodě, proto i v tomto textu bude označována stejně.
Oběť trpící autismem byla v roce 2018 hospitalizovaná na psychiatrii, po návratu domů se svěřila matce, že byla opakovaně znásilněna. Mladistvý útočník byl potrestán za znásilnění a oběti justice přiřkla 75 tisíc korun jako náhradu nemajetkové újmy, ačkoli žádala rovného půl milionu. Tehdy poprvé zasáhl Ústavní soud, když nařídil, aby se o nároku rozhodovalo znovu. Vrchní soud v Praze pak přihodil dalších 75 tisíc, s nárokem na zbylou částku poškozenou odkázal na civilní řízení.
Blažek ustoupí od peněžitých trestů za znásilnění, změní se hranice bezbrannosti
Poškozená se znovu obrátila na Ústavní soud a senát v čele s Jaromírem Jirsou ji opětovně vyslyšel. „Ačkoli byla stěžovatelka ve specifickém postavení zvlášť zranitelné oběti, vrchní soud ji znovu odkázal se zbývajícím nárokem do občanskoprávního řízení, přestože nebylo třeba další prokazování a vrchní soud mohl rozhodnout sám. Nejde jen o výši přiznané náhrady, ale o potřebu komplexního posouzení charakteru újmy, která vznikla, a intenzity zásahu do jejích osobnostních práv, zvlášť s přihlédnutím k její bezbranné a zranitelné osobě,“ vysvětlil Jirsa.
Ústavní soud připomenul, že trestní soudy dostaly právo rozhodovat o náhradě škody právě proto, aby oběti nemusely znovu podstupovat další traumatizující civilní řízení. „Situace, kdy o náhradě nerozhodnou samy trestní soudy a v civilním řízení se opětovně prokazuje oprávněnost nároku, vede k další konfrontaci obětí s jejich traumatickými zážitky, což může vést až k vyvolání pocitu bezpráví a druhotné újmy,“ upozornil Jirsa.
Senát připomenul, že prožití duševních útrap způsobených znásilněním není třeba prokazovat znaleckými posudky a že je jedno, jestli traumatizující zážitek je řečí práva označen za dušení útrapy, nebo další nemajetkovou újmu. „Po poškozeném nelze požadovat, aby svůj nárok sám kvalifikoval podle hmotného práva, neboť právní kvalifikace a rozhodnutí o přiměřenosti odčinění nemajetkové újmy je výlučnou odpovědností soudce,“ dodal Jirsa.
Vrchní soud v Praze tak musí nyní znovu rozhodnout podle intencí nálezu Ústavního soudu a posoudit i zbývající nárok poškozené ve výši 350 000 korun.