Článek
Toho se účastní kantoři ze základní školy ve Zbůchu na severním Plzeňsku. Lektor Jiří Súkeník je někdejší policista, jenž roky pracoval jako instruktor u zásahovky. Teď ale představuje agresora. Zdařilou maketou nože zasahuje oběť na krku. „Šmik. Trefím krkavci a mám hotovo. Člověk velmi rychle vykrvácí,“ říká.
Na těle pak ukazuje, kde jsou nejzranitelnější místa. „Bránit se proti noži holýma rukama je nesmysl. Ideální je čapnout židli a vší silou ho udeřit,“ doplňuje druhý lektor Jan Kaše, jenž také prošel policejním výcvikem.
Pedagogové si pak zásah sami zkoušejí. „Je to docela těžké, a ještě ho praštit,“ přiznává jedna z učitelek Naděžda Borusíková.
„Každý pochopí, když zůstanete stát a takzvaně zamrznete. Je ale dobré vědět, jak se zachovat,“ pokračuje Súkeník.
Další ukázka se týká střelce, který se pohybuje po škole. Kaše připomíná základní pravidla. První je – utíkej. „Pokud můžete, využijte únikovou cestu. Ať si děti nic neberou s sebou. Jestliže jste v přízemí, vyskočte z okna,“ radí.
Rozhlíží se a dodává: „Tady jsme ale vysoko.“ Proto platí druhá poučka – schovej se. „Když nemáte klíč od dveří, zabarikádujte se. Použijte lavice. A žáky okamžitě přesuňte co nejdál od dveří, ideálně do rohů,“ nabádá Súkeník.
Jeho kolega přidává osobní zkušenost z policejního výcviku. „Ve starém baráku jsme měli najít místo, odkud se střílí. Všichni jsme se tehdy shodli, že jde o sklep, ale bylo to první patro. Opravdu to může hodně zkreslovat,“ zdůrazňuje Kaše.
Na řadu přichází poslední část školení, kdy se agresor se zbraní v ruce přece jenom dostává dovnitř. „To by v tom byl čert, aby někoho netrefil,“ myslí si učitelka.
„Vyvolejte zmatek. Začněte po něm něco házet. Agresor je sice v tu chvíli v rauši, ale může ho to vyvést z míry,“ sděluje někdejší instruktor zásahovky.
Poukazuje na nedávnou kauzu z jihočeského Rudolfova, kdy sedmák vytáhl ve třídě pistoli a několikrát zmáčkl spoušť. Díkybohu rána ani jednou nevyšla. „Nedokázal totiž dobře zbraň natáhnout,“ vysvětluje.
Ještě kurz pro děti
Statečnou kantorku, která proti chlapci vyrazila a zpacifikovala ho, dává ostatním za příklad. „Kdyby měl ale žák grif a uměl to s pistolí, dopadlo to fatálně,“ varuje.
V takových chvílích nezbývá nic jiného než bojovat, což je třetí a nejzazší postup. „Nezůstávejte zkoprnělí. Překonejte v sobě ostych a praštěte ho, jakkoliv zneškodněte, protože on přišel zabíjet,“ vybízejí lektoři.
Podle nich v poslední době počet útoků i případů, kdy jimi žáci vyhrožují, výrazně stoupá. „Bohužel došlo k velkému zvratu,“ zalitují.
Oba školitelé jsou zároveň ve škole trenéry karate pro děti. A právě díky tomu vznikl nápad na kurz. „Jsme moc vděční, že tady můžeme cvičit. Nevychováváme agresory, ale sportovce, kteří se agresorům ubrání,“ podotýkají.
Tamější ředitelka Nikola Šlajsová zase oceňuje, že akci připravili pedagogům na míru. „Absolvovala jsem sice školení proti aktivnímu střelci, ale to bylo spíš teoretické. Tady jsme si mohli leccos vyzkoušet. Líbilo by se mi něco podobného uspořádat ještě pro děti,“ přemítá.
