Článek
Senioři ve věku 86 a 84 let jsou praprarodiči jedenáctiletého hocha z matčiny strany. Chlapec je nyní v péči otce, přičemž s matkou a její rodinou má omezený asistovaný styk v rozsahu dvou hodin jednou za 14 dní. Jenže praprarodiče ani při nejlepší vůli nemohou na asistované kontakty docházet, neboť budova, v níž se styk odehrává, není bezbariérová.
Obrátili se tak na Obvodní soud pro Prahu 3 s tím, že by rádi předběžné opatření, které by prozatímně upravilo jejich kontakt. Zákonem vyžadovanou naléhavou potřebu odůvodnili mimo jiné svým pokročilým věkem, neboť, jak napsali, jsou vedeni obavou, že by se rozhodnutí ve věci samé nemuseli dožít.
Obvodní soud jim ale nevyhověl a jeho rozhodnutí potvrdil i pražský městský soud. Dvojice se tak obrátila na Ústavní soud a senát se soudcem zpravodajem Martinem Smolkem se jich zastal s tím, že justice porušila jejich právo na spravedlivý proces.
„Soudy se vůbec, potažmo zcela nedostatečně, nevypořádaly s argumenty, kterými stěžovatelé prokazovali naléhavou potřebu zatímní úpravy styku s dítětem, tedy právě jejich vysoký věk, zdravotní stav a nejlepší zájem dítěte. Navíc soudy nevyvinuly žádné úsilí k zjištění stanoviska nezletilého k jeho budoucímu výchovnému uspořádání,“ konstatoval v úterý Ústavní soud.
Případ se tak vrací na obvodní soud, který se musí případem zabývat pořádně, tedy zjistit názor chlapce a pečlivě se zabývat argumenty jeho praprarodičů. „Ať už soud dospěje k jakémukoliv výsledku, musí svoje rozhodnutí řádně odůvodnit,“ zakončil Smolek.
