Nevidím důvod, aby se vláda rozpadla, tvrdí Bělobrádek

Znáte koalici, která nemá rozpory? Když si uvědomíte, jak vypadaly například vlády za Václava Klause nebo Paroubkova vláda... Nemyslím si, že je tady někdy nějaká selanka. Jsou to strany, které si jsou navzájem politickými konkurenty, mají odlišné programy a styl. Beru to jako přirozenou součást a nemyslím si, že by tato vláda v tom smyslu z něčeho vybočovala.

To není otázka víry, ale toho, jak se bude celá situace vyvíjet. Po tom, co pan Babiš před nějakým časem řekl, že vystoupí z koalice a zůstane ve vládě, což je mimořádně nesmělá teze, tak vidím, že z vlády nikdo odcházet nechce. Zatím nevidím důvod, aby se vláda rozpadla. Nakonec jsme se shodli i na státním rozpočtu.

Myslím, že mnoho našich demokratických stran by bylo poškozeno tím, že by se toho účastnil Miroslav Kalousek.

Svoboda není anarchie, má svoje pravidla a musí mít nějaké limity. Svoboda neznamená, že si každý dělá, co chce. Chápu, že pravice nás z liberálních pozic kritizuje. Ale daně se platit mají. Když je evidentní, že se jejich placení obchází, tak je povinnost státu ty daně vybrat a hledáme možnosti a cesty, jak toho dosáhnout. Nedával bych rovnítko mezi svobodu a opatření, která mají zvýšit vymahatelnost práva. Navíc jsme třeba nebyli pro to, aby byla prolomena domovní svoboda, takže to nelze paušalizovat.

To je dlouhodobý trend, lidovci nikdy neměli přes 10 procent, vyjma roku 1946, kdy jsme byli sloučeni s agrárníky. Pro nás je důležité, aby docházelo k nárůstu. Tak jako v 90. letech jsme šli od necelých šesti procent k devíti, tak zatím jdeme od prohraných voleb k 6,7. Uvidíme, jak to dopadne. Je určitě možné získat naráz 10 nebo 16 procent. Druhá věc je, jak si ty voliče udržet.

Ne. Jsem krajským zastupitelem v současné době a vloni jsem byl vyzván k tomu, abych kandidoval v Královéhradeckém kraji jako jednička. Byla to jedna z variant – soustředit se na krajskou politiku a odejít z centrální, protože bych aspoň každý den spal doma. Znamenalo by to ale, že bych nemohl být členem vlády. Nakonec jsme se s manželkou dohodli, že budu pokračovat dále. Mám aspiraci být řadovým zastupitelem tak, jako jsem doposud.

Jsem rozhodnut, ale nejdříve to řeknu kolegům.

Do konce roku. Po Novém roce začnou okresní a krajské konference a už by bylo fér, aby to věděli.

Tak se na mě podívejte, jestli vypadám jako nemocný člověk.

Cítím se pořád stejně. Buď jsem naštvanej, nebo vyčerpanej. (smích) Můj zdravotní stav mi umožňuje další výkon mé funkce.

Pro mě by bylo neúspěchem, kdybychom v krajských volbách neposílili. Sleduji to, abychom se dokázali vrátit ve Středočeském a Plzeňském kraji, ale velká šance je i v Karlovarském a Libereckém. Jsem přesvědčen, že by se měl navýšit počet mandátů.

Nevyvodím, protože k tomu nedojde. To vůbec nepřipouštím. Myslím, že máme šanci v jednom, ve dvou, možná ve třech krajích si sáhnout na hejtmana. Vypadá to, že v některých krajích budou až čtyři subjekty, které budou soutěžit o vítězství, výsledky budou velmi těsné. Navíc být první na pásce neznamená mít hejtmana.

Pěkným případem je třeba Jihomoravský kraj, kde jsou rodinné pasy, senior pasy, mají krajskou prorodinnou politiku, která je velmi povedená na rozdíl od toho, co na celostátní úrovni připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí.

My si myslíme, že velký problém je ve skloubení mateřství a zaměstnání. Krajské úřady by mohly jít daleko více příkladem ostatním institucím a soukromým firmám a navýšit podíl částečných a flexibilních úvazků. Další věcí je, když kraj něco provozuje a je tam rodinné vstupné jenom na dvě děti – to znamená, že ten, kdo má třetí dítě, je divný nebo nemá rodinu?

Lidi to samozřejmě zajímá, ale nebude to rozhodující prvek. Voliči se budou spíše rozhodovat podle toho, jestli chtějí změnu. Chtěl bych na ně apelovat, že změna ještě nemusí znamenat změnu k lepšímu. Myslím, že budou často volit proti koalicím, které tam jsou v současné době. Ty rudo-oranžové se v mnoha krajích staly určitým špuntem rozvoje.