Nevěřila jsem, že se z exekucí dostanu. Bála jsem se každého zazvonění, říká akademická malířka

„Začalo to vlastně velice jednoduše. Jako matka samoživitelka, když byly synovi dva nebo tři roky, jsem neměla na penále z plynu. Nepovolili mi splátky a od té doby už nastal kolotoč, ze kterého nešlo vystoupit,“ začíná vyprávět svůj příběh paní Tereza (redakce zná celé její jméno - pozn.).

„A valilo se to dál, nezbývalo mi na placení zdravotního pojištění. Platila jsem exekuce, protože jsem se bála exekutorů. Řešila jsem jen to, co hořelo, a už jsem neřešila ty problémy budoucí,“ vysvětluje, jak se dostala do dluhové spirály.

„Byla jsem na volné noze jako akademická malířka. Obživa byla těžká. Samozřejmě že jsem měla i různé brigády navíc, dělala jsem, co jsem mohla. Měla jsem malé dítě, pracovala do noci, ale nestačilo to,“ říká.

Cítila se beznadějně a postupně i rezignovaně – přestala věřit, že je možné se z dluhů dostat.

„Každý, kdo má exekuci, tak to zná – tu hrůzu, když zazvoní zvonek u dveří a vy nevíte, jestli tam nestojí dva pánové, kteří odvezou to jediné, co máte, nebo vás hned vystěhují. To je strašné,“ přiznává.

Exekutoři si přišli nejen pro pračku nebo ledničku, odnesli i její umělecké práce.

„Dostavil se soudní znalec obrazů, ohodnotil je na určitou částku a exekutoři si je odvezli, celou moji tehdejší výstavu. Putovaly do exekutorského skladu, ale kde nakonec skončily, kdo si je vzal nebo jestli neskončily na skládce, to dodnes nevím,“ uvedla.

Nejdříve si malířka myslela, že se do akce milostivé léto zapojit nemůže.

„Protože bylo potřeba zaplatit určitou jistinu, na kterou já jsem neměla. I když jsem pracovala, pořád jsem neměla dostatek peněz. Myslela jsem si, že mám smůlu, že s dluhy umřu a zdědí je syn,“ popisuje své tehdejší pocity.

Z pocitů se vypsala i na jedné ze sociálních sítí. Jejího příspěvku si všimli lidé z organizace Člověk v tísni a navrhli jí, aby milostivé léto přesto zkusila.

„Složku exekucí už jsem se v té době bála i otevírat. Neměla jsem na to psychicky se do toho ponořit a začít to řešit. Ale tito lidé mě vzali, jak se říká, za ruku a celým procesem mě provedli, krok za krokem. Byli úžasní, za měsíc jsme vše stihli vyřídit a dopadlo to tak, že jsem teď svobodný člověk bez dluhů. Je to skvělé,“ raduje se paní Tereza.

Téma dluhové pasti zpracoval po svém i její dvaadvacetiletý syn Jan.

„Syna odmalička zajímal film. Od dětské kamerky, kterou jsem mu jako malému pořídila v bazaru a kterou zázračně exekutoři nezabavili, to dopracoval až na FAMU. Je ve třetím ročníku a natočil o tom všem film. Jmenuje se Milostivé léto a je o mamince, která vychovává syna, má finanční problémy a snaží se je řešit. Není to úplně naše autobiografie a zážitky, ale syn vychází z té zkušenosti, kterou má, z pocitu ohrožení rodiny,“ vysvětluje.

„Jestli někdo má ty pocity, které jsem měla já, že se bojí otevřít dveře a má strach z exekutorů a pořád váhá, jestli využít milostivého léta, tak si myslím, že je pořád možné ho stihnout,“ vzkazuje Tereza. Akce na oddlužení končí už 30. listopadu.

„Zbavit se dluhů a začít s čistým štítem stojí rozhodně to za to,“ usmívá se.