Článek
„Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu,“ říká zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v odstavci 12.
Jednoduše řečeno, zip umožňuje zkapacitnit pozemní komunikaci v případě, že se snižuje počet jízdních pruhů. Při souběžné jízdě se používá tam, kde jeden z jízdních pruhů končí a vozidla se zařazují do pruhu průběžného.
Aby nevázla doprava a vozidla, kterým končí pruh, nemusela zastavit a potom se pracně zařazovat do průběžného pruhu, platí pravidlo, že se zařazují střídavě. To znamená, že ti, co jedou v průběžném pruhu, jsou povinni na střídačku nechávat místo pro ty, kteří jedou v pruhu, který má překážku nebo končí.
Trochu spornou věcí je, že není přesně stanovena vzdálenost před překážkou, ve které by se mělo začít zipovat. „Mělo by to být před překážkou, neříkám bezprostředně, ale před vlastní překážkou. Nikoli se tam tlačit 300, 500 metrů před tím, to by nebylo správné. Ideální je to posledních 100, 200 metrů podle rychlosti jízdy, tam by se mělo začít zipovat,“ dodává vedoucí oddělení BESIP Roman Budský.
Řidiči by měli být ohleduplní
Často se proto naskýtá otázka, zda je v pořádku, když pomalu se sunoucí kolonu předjíždí čekajícími řidiči v lepším případě nazývaný nezdvořák. Ano, podle zákona nic špatného nedělá, což mnozí nevědí. Někteří za práva „slabších“ dokonce bojují tak, že mnohdy povyjedou a zablokují oba pruhy, aby nebylo možné dojet na konec. Ale pozor, takovéto případy mohou být chápány jako přestupek.
Podle experta Budského pravidlo zipu ještě zcela nepřišlo do povědomí českých řidičů. Nabádá proto k ohleduplnosti a nevynucování přednosti. „Pokud máte pocit, že vás tam někdo nechce pustit, nemá smysl si vehementně vymáhat místo, protože to pak s velkou pravděpodobností skončí nehodou a to znamená totální kolaps v daném úseku silnice. Účastníkům nehody to pak zabere celé týdny běhání po pojišťovnách a servisech. Rozklíčování, kdo je vlastně viníkem, totiž může být poměrně problematické.“