Neslyšící rodině pomohl z velké bryndy postoj otce, sociální práce a tlumočnice

Nejprve nesezdaný pár s dcerou žil u Markétiny maminky, v jedné domácnosti v Chomutově s matčiným přítelem a jeho synem. V domácnosti autoritativně rozhodovala nejstarší z žen. „Navíc Markéta, neslyšící od narození, byla na matce zcela závislá,“ řekla redakci sociální pracovnice Helena Rausová.

Když Markétě například nařídili, „tady to podepiš“, nezpěčovala se a podepsala i poměrně nevýhodný úvěr, z něhož její matka kryla dluhy vůči energetické společnosti.

Podle matčina soudu se Andělčini rodiče o dcerku nezvládali starat, a tak si ji její babička nechala svěřit do péče. „Vztahy v rodině se jen zhoršovaly. Nakonec se babička s vnučkou a jejím partnerem se synem odstěhovali do Mostu,“ popsala Rausová. Mladým bez dcery hrozilo, že skončí na ulici. Navíc se objevila žaloba za nesplácený dluh.

Lidem z Armády spásy se pro ně podařilo v Chomutově sehnat sociální byt 1 +1, učili je postupně rodičovským kompetencím a poradili, co mohou dělat. Martin převzal partnerčin dluh na sebe a stal se posléze také jejím opatrovníkem. „Pracoval jsem na tom, abychom se s Markétou osamostatnili. Závazky jsem vyřešil insolvencí, dohodl splátkový kalendář. Nyní pracuji jako dělník a nemám žádné dluhy,“ uvedl Martin.

Důležitou roli v jednání s úřady sehrály nejen sociální pracovnice, ale i tlumočnice ze znakové řeči Eva Žáčková. Podle Rausové pomohla i písemná komunikace přes mobilní telefon. Martin navíc do svých šesti let slyšel, o sluch přišel kvůli vrozené genetické vadě. Markéta neslyší od narození.

Andělka se k rodičům od babičky vrátila ve třech letech díky rozhodnutí soudu. Martin podal návrh na svěření dcery Andělky z babiččiny péče do péče rodičů a soud jim vyhověl. Rausová má pro Martina jen slova chvály. „Otec se ujal role toho, kdo se stará o rodinu, pečuje o domácnost i o finance. Nevynechal přitom žádnou prohlídku u pediatra, vyšetření kyčlí nebo genetická vyšetření. Při tom všem zároveň zvládal chodit do zaměstnání,“ uvedla.

Bez aktivní sociální pomoci by Martin přes dobré úmysly nemusel ve svém úsilí obstát. Případ neslyšícího páru ale znamenal rozvoj i pro sociální pracovníky, vedle komunikace s úřady začali také navštěvovat kurzy znakové řeči u tlumočnice, která neváhala své služby Martinovi nabídnout.

Trablům není nikdy konec, i když si pomohli i k lepšímu bytu. Rodině, která má zpět svou Andělku, k níž před dvěma lety přibyl bratr Šimon, nyní přišel účet za teplou vodu na 22 tisíc korun. Tolik najednou vydat nemohou, sociální pracovníci se musejí také poohlížet po sponzorech a dárcích.

Finanční dary Armáda spásy neposkytuje, nelze však vyloučit, že se velkomyslný dárce najde. Není zatím zcela jasné, zda se Martin s Markétou vezmou, jak plánují. Kdyby to šlo, udělali by to hned. A Den otců, který připadá na tuto neděli, si Martin může důstojně připomenout.