Článek
Tak dlouhou cestu Dmytro Kostyrin za volantem ještě neabsolvoval. „Nikdy jsem nevyjel ani za hranice Ukrajiny. Ale nebál jsem se. Chtěl jsem udělat všechno pro to, abych manželku a dcerku Angelinu dostal do bezpečí,“ svěřil se muž (41). Protože je neslyšící, nevztahuje se na něj branná povinnost.
Potřebují dva tlumočníky
Z Kyjevské oblasti se vydali 1. března a zamířili do Rumunska. „Na hranicích nebyl žádný tlumočník. Zkoušeli jsme se domluvit přes mobilní aplikaci, ale šlo to špatně. Nechtěli nás pustit dál a říkali, ať se raději vrátíme. To jsme odmítli,“ zdůrazňuje.
Na zranitelné ženy číhají u přechodů kšeftaři se sexem
Vojáci jim pak vzali doklady a nastalo prověřovací kolečko. „Čekali jsme dva dny. Navíc si mysleli, že dcera je z Afghánistánu, takže nás několikrát lustrovali,“ říká Dmytro. Náhodou pak potkal člověka, který uměl znakový jazyk, a problémy se vyřešily. „Všechno s námi vyřídil, a tak jsme mohli pokračovat do Maďarska a přes Slovensko až do Česka,“ sděluje.
Do Plzně dorazili vyčerpaní v pondělí dopoledne. Hned si však dali schůzku s kamarádkou Julií Benešovou z Ukrajiny, která je rovněž neslyšící a usadila se na západě Čech.
„Jsme vděční, že nám pomůže,“ shodují se manželé. Komunikace pro ně není jednoduchá, protože ukrajinský znakový jazyk je jiný než český. Potřebují tedy dva tlumočníky. Kromě Julie tak s nimi na schůzky chodí i Kristýna Voříšková ze Spolku neslyšících Plzeň. „Já se domlouvám s úředníky a dalšími lidmi, pak informace tlumočím Julii, která je předává rodině. Je to poměrně složité,“ popisuje Voříšková.
Itálie se chystá uprchlíky z Ukrajiny ubytovat v mafiánských vilách
Během prvního dne už společně vyřídili víza a zdravotní pojištění, vyzvedli si jídlo z charity a také se ubytovali u dobrovolníků, kteří jim nabídli azyl ve svém bytě 2+kk.
„S manželem a dětmi se uskromníme. Necháme jim svou ložnici a my budeme ve druhém pokoji. Brali jsme to jako samozřejmost, že jim poskytneme zázemí. Vždyť kdyby se to stalo nám, také bychom byli rádi za střechu nad hlavou,“ podotýká matka dvou malých synů Kristýna Čertíková. Obavy, jak se s nimi dorozumí, vůbec nemá. „Určitě to nějak zvládneme. A zůstat u nás můžou, jak dlouho budou potřebovat,“ doplnila.
Dmytro Kostyrin si už hledá práci, aby rodinu finančně zajistil. Doufá, že zaměstnání najde i díky Julii. Na tu se za poslední dny obrátily už tři desítky neslyšících Ukrajinců, kteří přijeli do krajské metropole. „Velmi ráda Dmytrovi i ostatním v začátcích pomůžu, aby se v cizí zemi zorientovali. Postupně je ale vedu k tomu, aby se napojili na neziskové organizace a stali se úplně soběstační. Tak je to správné,“ je přesvědčená tlumočnice.