Nerudová: Důchodovou reformu jsme už prošvihli

Mluvila jsem o platformě, což může být občanské sdružení nebo spolek, který bude akcentovat témata mladé generace. Stalo se přesně to, co jsem očekávala. Ve volbách se všichni holedbali, jak je mladí lidé zajímají a jak budou řešit témata, která se mladé generace dotýkají. Se skončením prezidentských voleb ale tato témata zapadla, zmizela z veřejného prostoru.

Mluvím o veřejném prostoru obecně, o médiích. Před volbami takováto témata rezonují a po nich se o ně už nikdo nezajímá.

S prezidentem Pavlem jsem se dohodla, že by se na Pražském hradě uspořádala obdoba Fóra 2000, které by ale bylo zaměřeno na mladé a na témata, která jsou mladé generaci bytostně blízká.

Například globální změna klimatu, nedostupnost bydlení, manželství pro všechny a podobně. Je důležité, aby mladá generace zůstala aktivní, jako byla v období prezidentských voleb. Aby měla pocit, že jí někdo naslouchá, že politické garnituře není lhostejné, co se s mladými děje.

Uvidíme, co se stane. Možná to časem může přerůst v politickou sílu. Momentálně napínám úsilí k tomu, aby mladá generace zůstala angažovaná, neztratila pocit, že by se měla zajímat o věci veřejné.

Je to varianta, kterou zvažuji, nezastírám ani to, že probíhají i diskuse a rozhovory. O tomto tématu se bavíme. Ve vztahu k mladé generaci mi to připadá důležité, protože příští rok bude dvacáté výročí našeho vstupu do EU.

Je třeba vrátit se ke kořenům a vracet evropské téma do veřejného prostoru. Bavme se o tom, co nám členství v Unii přináší, jaké má výhody, a to nejen finanční. Součástí této diskuse by měla být i debata o přijetí eura, a to se mladé generace bytostně týká.

Proto mi kandidatura do Evropského parlamentu dává větší smysl než například kandidatura do Senátu, který je svou povahou konzervativní, a je to dobře. Témata mladých lidí jsou spojena s určitou mírou aktivismu a europarlament je lepší místo na prosazování těchto věcí.

Toto není bonboniéra, kterou vám někdo přinese a ze které si vybíráte. Vše je zatím ve stadiu úvah. Měla jsem nějaký volební program a témata, která jsem reprezentovala, což je například manželství pro všechny. Nejsou to úplně konzervativní témata, takže strana, za kterou bych kandidovala, musí souznít s programem, který jsem ve volbách reprezentovala.

Je to téma, které jsem otevřela v prezidentské kandidatuře. Mluvila jsem o tom, že v Rakousku snížili hranici pro komunální volby na 16 let. Mladá generace chodí díky tomu volit a komunální politika je mladým lidem nejblíž. Jsem pro a budu podporovat, abychom se v ČR pokusili snížit hranici na 16 let pro komunální volby.

Jsme velmi konzervativní společnost a budeme rádi, když si to odzkoušíme na komunálních volbách, a potom budeme pokračovat dál.

Vzhledem k tomu, že u nás nejsme schopni se dohodnout ani na manželství pro všechny, tak si jistě dokážete představit, jak třaskavé téma snížení věkové hranice do voleb bude. Je legitimní začít od komunálních voleb. Pro řadu mladých to může být začátek angažmá ve věcech veřejných.

Jsem naprosto spokojená, co se týče zahraniční politiky. Na mezinárodní scéně se ČR vrátila tam, kde roky nebyla. Vláda a prezident teď táhnou za jeden provaz, což považuju za nesmírně důležité, doposud se síly v zahraniční politice tříštily.

Musím ale říct, že v domácí politice určité chyby a přešlapování vidím. Jsem ráda, že pan premiér mluvil o tom, že vláda udělá reformy. Teď je jedinečná příležitost. K některým návrhům ale výhrady mám, a především k tomu, jak jsou vypouštěny do veřejného prostoru. Nemyslím si, že to má vypadat tak, že ministr financí dostane bonboniéru různých řešení a vypustí je dál, případně si z toho vybere čtyři bonbony a řekne, že tyto zrealizujeme. Nepovažuji to za šťastné, budí to obrovské kontroverze.

Je velmi těžce vysvětlitelné, že v jednom balíku návrhů Spolu je přeřazení bezlepkových potravin ze snížené do základní sazby daně z přidané hodnoty (DPH) a zároveň je v tom samém balíku snížení daně z loterií. Komunikačně je to nešťastné a ekonomicky nevysvětlitelné.

Nemohu mluvit za pana prezidenta. Dohodli jsme se na tom, že až se bude snažit moderovat diskusi o důchodové reformě mezi opozicí a vládou, budu součástí skupiny lidí, se kterými se bude radit, jak ji má moderovat. Potkáme se znovu na konci června.

Se změnou valorizace souhlasím. Je to jediný způsob, jak současnou situaci vyřešit. Je to samozřejmě sociálně citlivá věc.

U předčasných důchodů nepovažuji návrh za komplexní. S řešením spíš souhlasím, není možné, aby tak velké procento lidí odcházelo do předčasných důchodů. Zároveň se to ale musí udělat velmi citlivě, aby nám potom zaměstnanci v náročných profesích nekončili v invalidních důchodech.

Z ekonomického hlediska s tím souhlasím, protože výdaje by jinak v příštích letech ještě více narůstaly. Šlo by o desítky miliard. Už od října jsme ale my ekonomové upozorňovali, že k mimořádné valorizaci důchodů dojde a že je potřeba to řešit. A je velmi nešťastné, že to bylo předložené na poslední chvíli, a navíc ve stavu legislativní nouze.

Asi bychom neměli v tuto chvíli mediálně řešit, jestli to je, nebo není důchodová reforma. Důchodovou reformu jsme už prošvihli. Tu jsme měli udělat před deseti patnácti lety, v době, kdy ji udělalo Slovensko. Nyní se bavíme o větších či menších změnách v systému penzí.

Ano, to ale bylo před třemi lety. Rok 2040 se nám od té doby závratně přiblížil, už nemáme čas. To neznamená, že je to špatně, když tyto změny nebudeme nazývat důchodovou reformou, naopak. Jen si musíme přiznat, že čas na ni jsme už propásli, nebyla politická vůle ji prosadit.

Ne že bychom nevěděli, jak má důchodová reforma vypadat, ekonomové to vědí dlouhé roky. Neschopnost provést důchodovou reformu je v politické rovině. Strach a neochota dělat věci, které přesahují volební cyklus, jsou delší dobu v české společnosti a politice zjevné.

Proto se držím zpátky a snažím se vysvětlovat, že to, že nebudeme mít čtvrtý, pátý či šestý pilíř, neznamená, že změny nejsou potřeba. Jsou potřeba, ale na změny architektury je dnes už pozdě.

Jsem přesvědčena, že ho bude možné dosáhnout, pokud se prezident stane aktivním mediátorem a bude vstupovat do diskuse. Ne se svými návrhy, to není role prezidenta. Měl by apelovat na obě dvě strany, aby se dohodly a aby dohoda platila nejen pro toto volební období, ale i dál.

Máme už špatnou zkušenost s tzv. druhým pilířem, která byla politicky nešťastná na obou stranách. Jednak na straně těch, kteří druhý pilíř na sílu prosadili, ale i těch, kteří jej, také na sílu, po dvou letech zrušili. Toto se už nesmí opakovat, je to hazard s důvěrou občanů ve stát. Země, které udělaly zásadní důchodové reformy, jsou zároveň země s vysokou důvěrou lidí ve stát.

Určitě by se to zrušit nemělo. Zaplať pánbůh, že toto opatření začalo platit, protože řeší situaci žen, které vychovávaly dvě, tři, čtyři děti a při naší nejdelší rodičovské na světě byly doma osm, dvanáct let s dětmi a potom měly velmi nízké důchody.

Situaci by samozřejmě daleko lépe a výrazněji řešil společný vyměřovací základ manželů nebo spolu žijících párů v jedné domácnosti, ale tehdy k tomu nebylo možné nalézt politický konsenzus a toto bylo adekvátní náhražkou.

V zemích OECD existují státy, kde vlastně OSVČ nemají povinnost odvádět peníze do důchodového systému, ale musí se zajistit jinak. Dále jsou státy, kde odvody jsou povinné zčásti, a pak jsou státy, kde jsou povinné, jako u nás.

V čem my všechny velmi výrazně převyšujeme, je v tom pokrytí, že byť OSVČ odvádějí výrazně méně než zaměstnanci, dostávají potom z asi 95 procent ze systému stejně. Navíc jenom Itálie má vyšší odvody než ČR ve vztahu k zaměstnancům. Je tedy namístě hovořit o tom, že vyměřovací základ OSVČ by se mohl o něco zvýšit.

Ano, podnikatelé musí být aktivnější, nesou větší riziko, vytvářejí pracovní místa. Přes to všechno si myslím, že by se jejich vyměřovací základ měl zvednout. I z toho důvodu, že když činí 50 procent z rozdílu příjmů a výdajů a většina OSVČ ještě platí pouze ty minimální odvody, tak to vede potom k extrémně nízkým důchodům a ti lidé stejně žádají o sociální dávky. My jsme navrhovali zvýšení vyměřovacího základu na 75 procent.

Nejsem zastánce tupých plošných řešení, ale situace je natolik vážná, že nezbývá než skutečně plošně ve všech kapitolách něco škrtnout. Ovšem ani to nebude stačit. Musíme teď konsolidovat tempem minimálně jednoho, jednoho a půl procenta HDP za rok. Já to ale v návrzích, které se už objevily, zatím bohužel nevidím.

Je načase, aby si ODS připustila, že prostě udělala chybu se zrušením superhrubé mzdy, že to byla největší chyba. Jako ekonomové jsme varovali, že daně se lehce snižují, ale extrémně těžce se zvyšují. Navíc tehdy se o snížení zdanění hlasovalo s tím, že to bude jen na dva roky, což už samozřejmě dávno vzalo za své. V dnešních cenách je roční výpadek státního rozpočtu zhruba 115 miliard. Vláda přitom hledá miliardu po miliardě.

A už za covidu jsem říkala, že to nejhorší, co by se při konsolidaci veřejných financí po pandemii mohlo stát, by bylo, že bychom se tupě snažili řešit naši rozpočtovou situaci přes zvyšování DPH, protože je to nejjednodušší, ale s nejhorším dopadem.

V některých položkách ano. Hlavně to má ale regresivní charakter – když budete zvedat DPH a přeřazovat položky, vždy to má největší dopad na nízkopříjmové poplatníky. Celkové daňové břemeno je přitom už nyní extrémně vychýleno v neprospěch střední třídy. Nerozumím tomu strachu nahlas říct, že dlouhé roky tady máme vysokopříjmové poplatníky, kteří odvádějí na daních daleko méně, ale ve srovnání se střední třídou nejsme schopni adekvátně zdanit jejich majetek a kapitál.

Ano, mluvím o progresi. Vláda má ale spoustu možností, jak ji udělat vnitřně v daňovém systému, a vlastně nemusí zvedat nejvyšší daňové pásmo. Jenom pro představu, sousední Rakousko má v nejvyšším daňovém pásmu, které je myslím u příjmu nad milion eur za rok, padesátiprocentní zdanění.

My očekáváme od státu standard Rakouska v oblasti veřejných služeb, ale nastavení daní je na úplně jiné úrovni (sazba 23 procent je teď v ČR u příjmů nad limitem 161 296 Kč měsíčně, pod ním je daň vždy 15 procent – pozn. redakce). Je potřeba si uvědomit tuto diskrepanci a na DPH nesahat. V dani z příjmů leží minimálně 115 miliard.

Prostor vidím i v korporátní dani. Její zvýšení, i malé, by přineslo desítky miliard. A nemuseli bychom řešit windfall tax a podobně.

S tím zásadně nesouhlasím, protože jestli v něčem stát selhal, tak v tom, že není schopen vytvořit infrastrukturu a pomoci ženám s malými dětmi zapojit se na trhu práce. Za této situace, kdy máme i nejnižší participaci žen na trhu práce po rodičovské dovolené, je zrušení školkovného pro mě naprosto nepochopitelná věc.

S tím já souhlasím, jdou ale přesně opačnou cestou, než by měli. Nejdou od toho, jak budeme definovat základ daně. První musí přijít definice základu daně – ať je velmi široký a zároveň ať je klidně nižší daňová sazba. Když se to spočítá, ve finále výtěžnost toho bude stejná.

Musíme se ale dopracovat tam, kde je dnes třeba Estonsko. Tam digitalizace státu funguje tak, že vám v březnu daňová správa pošle vaše daňové přiznání a vy s ním buď souhlasíte, nebo nesouhlasíte. My máme jeden z nejsložitějších daňových systémů v Evropě, který takovou digitalizaci znemožňuje.

Já si myslím, že na dvouprocentní inflaci se příští rok nedostaneme, ale nemám modely jako ČNB. Doběh takto vysoké inflace nicméně bývá vždy poměrně dlouhý.

Inflace byla způsobena částečně válkou na Ukrajině a vývojem cen energií, přičemž my jsme do toho válečného období vstupovali s výrazně vyšší inflací, než byla v eurozóně. Hlavně proto, že předchozí vláda Andreje Babiše roztočila inflační spirálu. Napumpovala do ekonomiky spoustu peněz. Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu říká, že v mimořádném schodku, který vznikl za covidu, 90 procent byly výdaje, které s covidem nesouvisely. Na takto vysokou inflaci jsme si zadělali tehdy. Nyní je sice koruna silná, ale před válkou bylo i jedním z dalších vlivů to, že máme korunu a nejsme v eurozóně.