Článek
„Je vidět, že se nemůžu spolehnout ani na vlastní úředníky, vyvodím z toho personální opatření,“ rozčiloval se minulý pátek ministr Pospíšil, když ho Právo upozornilo na schválený text návrhu. Podle dokumentu, který prošel vládou, bude dohodu o vině a trestu možné sjednat u všech trestných činů s výjimkou těch, „kterými byla způsobena úmyslně smrt, nejde-li o trestný čin zabití nebo trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou a některých dalších trestných činů“ (míněny jsou trestné činy proti republice, proti míru nebo související s terorismem, pozn. red.).
Jenže takto široce pojatou úpravu si nepřeje nejen opozice, která návrh od začátku kritizuje, ale ani ministr Pospíšil, jenž ho vládě předložil.
„Vydal jsem legislativcům jasný pokyn, dokonce před svědky, aby do návrhu zpracovali omezení,“ řekl ministr Právu s tím, že podle jedné varianty se měl nový institut dohody o vině a trestu týkat pouze přečinů, u nichž trestní zákon ukládá tresty do pěti let, podle druhé i některých trestných činů s maximální sazbou do deseti let. Finální podoba měla zůstat na diskusi v ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny.
„Odpovědného náměstka (Františka Korbela, pozn. red.) potrestám finančně formou snížení odměn,“ dodal ministr.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením lapsu se zdá být možnost, že vláda dostala k jednání pracovní materiál, který se na ministerstvu spravedlnosti původně zrodil, do kterého však již nebyly zapracovány připomínky ministra. Ve vládě si pak zřejmě nikdo z ministrů písemné podklady dostatečně neprostudoval.
Korbel: Bylo to nedorozumění
Ovšem náměstek František Korbel, který řídí legislativně-právní sekci, namítá, že poslední úpravy v návrhu novely trestního řádu prováděla ještě legislativní rada vlády.
„Myslím, že to bylo trochu nedorozumění. Návrh se ještě trošičku měnil stanoviskem legislativní rady vlády, takže byl trochu jiný, než předložilo ministerstvo, a to k tomu nedorozumění také trochu přispělo,“ vysvětloval v pondělí Právu Korbel.
Konečná podoba novely tak vzejde až z diskusí poslanců nad návrhem, který nedopatřením prošel vládou.
„Do Sněmovny může jít jen to, co schválila vláda, a ta to už schválila,“ podotkl náměstek. „V ústavně-právním výboru však aktivně otevřeme debatu o tom, zda to neomezit jen na přečiny nebo nějak jinak definované méně významné trestné činy,“ dodal Korbel.
Možnost dohodnout se se státním zástupcem na trestu, který pak ještě podléhá schválení soudem, mají už dnes pachatelé trestných činů – za předpokladu, že se dobrovolně přiznají – ve většině zemí Evropské unie. Sousední Slovensko ji dokonce aplikuje na všechny trestné činy včetně těch nejtěžších. Hlavní výhodou je časová i finanční úspora za neuskutečněné hlavní líčení před soudem, veřejně je vynesen pouze rozsudek a zdůvodnění. Také oběti trestných činů jsou ušetřeny dalších peripetií před soudem. Kritici však namítají, že absence veřejného soudního jednání může zvýšit tlak na korupci.
Česká úprava neměla být původně tak široká, jako například slovenská, samotný Pospíšil si nepřál nový institut vztáhnout na násilnou trestnou činnost. Ministr také hodlá navrhnout do zákona další protikorupční pojistku v podobě možnosti napadnout již soudně uznaný rozsudek vynesený na základě dohody o vině a trestu nadřízeným státním zastupitelstvím v zákonné lhůtě 14 dnů.
