Článek
Městský soud v Praze sumu naprosto nekorespondující s výší dluhu bez uzardění nemocnici přiznal, muž se ale nevzdal a ÚS mu dal zapravdu.
Muž byl v nemocnici hospitalizován na jeden den v polovině června 2010. Po propuštění uhradil šedesátikorunový poplatek a byla mu vydána zdravotnická dokumentace. Doklad o zaplacení si ale vzhledem k výši částky neschoval.
Jaké pak bylo jeho překvapení, když se po několika měsících nemocnice ozvala s tím, že nezaplatil a vyzvala ho k úhradě 60 korun plus náklady řízení ve výši 6 920 korun. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že muž je povinen regulační poplatek uhradit s náklady řízení 1 592 korun. Takovou částku pacient zaplatil, protože si byl vědom, že nemá žádný doklad o platbě na místě v nemocnici.
Tento postup už nemá s principy spravedlnosti nic společného
Motolská nemocnice se ale nespokojila s přiznanou částkou, podala odvolání, a u Městského soudu v Praze uspěla s plným nárokem. Pacient však nehodlal platit další tisíce korun a obrátil se na ÚS s tím, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kde se mění jen identifikační údaje žalovaného, jde tedy o jednoduchý spor, kde se nemocnice přesto nechává zastupovat externím advokátem.
Motolská nemocnice se bránila tvrzením, že spor o regulační poplatky nelze vést bez kvalifikované právní pomoci a pokud by soudy nepřiznávaly náklady řízení, vedlo by to k tomu, že by dlužníci prý své závazky neplatili.
Nešlo o složitý případ
Senát ÚS v čele s Michaelou Židlickou nemocnici zkritizoval za to, že se v takové věci nechává zastupovat advokátem a požaduje velké náklady řízení, které soudy akceptují.
„ÚS dal ve svých nálezech najevo, že podobný postup ze strany obecných soudů nebude tolerovat. Pokud takto soudy postupují, na jedné straně tak umožňují plýtvání veřejnými prostředky, které se prostřednictvím placených právních či různých tzv. „poradenských“ služeb přesouvají do rukou soukromých subjektů, a na straně druhé tak umožňují vyloženě parazitovat na drobných pohledávkách po občanech. Tento postup už nemá s principy spravedlnosti nic společného,“ konstatovala soudkyně Židlická.
„Jak vyplývá z vyžádaného soudního spisu, dotčený advokát v podaném odvolání neuvedl žádnou argumentaci, která by svědčila o tom, že podaný platební rozkaz nebyl vydán na základě formulářového návrhu nebo že by dané řízení pro něj představovalo z důkazního či argumentačního hlediska nějakou větší zátěž. Spor tak nepředstavoval z právního hlediska složitou causu,“ dodala Židlická.