Nemocnice by mohly některé pomůcky používat opakovaně

Debata je ale teprve na začátku. Škodlivé látky, které vznikají při spalování odpadů včetně toho infekčního, považují ekologové za velký problém.

„Musí k tomu proběhnout debata. U zdravotnických prostředků, které umožňují opakované využití, nám nechává Evropská unie prostor, abychom si nastavili podmínky a rozhodli se, jak to budeme dělat,“ řekl Právu náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček.

Většina členských zemí se podle něj ale do opakovaného využívání nehrne. Jsou s tím spojená rizika, odpovědnost i náklady. Některé státy, například Belgie, Německo, Rakousko, Švédsko či Chorvatsko, k tomu ale v různých formách přistoupily.

Jednou z možností je, že firmy použité přístroje vykoupí, sterilizují, vyčistí, znovu zabalí a opět nabídnou k využití nemocnicím. Třeba právě katétry, které lékařům slouží k vyšetřování či podávání látek a léků.

„Vždycky ale musí být pa­cient informován, že je to opakovaně využitý zdravotnický prostředek, a může to odmítnout,“ dodal Dvořáček. Při potížích jde odpovědnost za firmou.

Nemocnice si ale také může najmout firmu, která jí vše zajistí.

Popřípadě si to může udělat sama. Pokud by se ale po po­užití takové pomůcky pacientovi něco stalo, odpovědnost nese ona. A to může být v Česku nakonec kámen úrazu.

Ekonomicky dává podle náměstka takový systém smysl spíš u dražších pomůcek, třeba u stentů, které se používají na „vyztužení“ tepen. Tam by to peníze uspořit mohlo. Úsporu by ale do budoucna mohlo po­dle ekologů přinést i lepší třídění nemocničního odpadu. Za likvidaci infekčního odpadu se platí více než za směsný odpad.

Každoročně skončí ve spalovnách podle ministerstva životního prostředí na 45 tisíc tun zdravotnického odpadu, z toho asi 36 tisíc tun je nebezpečných. Například Fakultní nemocnice Bulovka ročně vyprodukuje asi 700 tun nebezpečného odpadu a 600 tun ostatních odpadů, třídí je podle kategorií.

„U jednorázových pomůcek není přípustné je jakkoli opakovaně použít. Nejde tedy o plýtvání, ale o dodržování těchto pravidel, a to v souladu s legislativou,“ zdůraznil jménem nemocnice Filip Řepa. Výrobci v současnosti na pomůcky uvádějí, zda je možné použít je jen jednou, nebo vícekrát.

K tomu, zda si umí na Bulovce představit, že by třeba jehly po dekontaminaci využívali opakovaně, Řepa s odkazem na nemocniční vedoucí hygieny uvedl: „Injekční stříkačky jsou dané jako jednorázové a z pohledu jejich použití a úzkého kontaktu s nemocným by nemělo být přípustné jejich opakované použití.“

Při spalování infekčního odpadu vznikají podle odborníka Jindřicha Petrlíka z organizace Arnika látky škodlivé pro životní prostředí i zdraví.

„Pořád se v nemocnicích na řadu věcí používá PVC nebo chlorované látky k dezinfekci. Když toto spalujete, tak dochází k úniku dioxinů, které se kumulují většinou v popílcích ze spaloven. Popílky jsou velký problém. V České republice se pomalu ale jistě zabydluje praxe, že se míchají s jinými odpady, které se pak používají třeba na rekultivace,“ vysvětlil Petrlík.

Ve spalovnách, kde končí zdravotnické prostředky, jsou podle něj hodnoty naměřených dioxinů vyšší než jinde. Už před jedenácti lety vyzvala Arnika ministerstvo životního prostředí k nápravě, ale bez výsledku.

Teď se i pod vlivem praxe v jiných státech začíná nad šetrnějším nakládáním s odpady více přemýšlet. „Ministerstvo dlouhodobě podporuje a bude podporovat výstavbu zařízení na bezpečné odstraňování zdravotnických odpadů z Operačního programu Životní prostředí,“ sdělila Právu mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková.

Od ledna 2027 už podle ní nebude možné skládkování odpadů ze zdravotní péče. „Veškerý tento odpad i po jeho případné úpravě bude muset být spalován nebo energeticky využíván,“ dodala.