Nemocná matka se synem autistou oslaví Vánoce na ubytovně

„Asi deset pracovníků z úřadu mi pomohlo zabalit. Stěhováci mi věci na konci minulého týdne převezli na ubytovnu ve Stodůlkách, asi tři zastávky od našeho původního domova. Stěhování stálo téměř sedm tisíc, ale díky pomoci od lidí jsem na ně měla. Jenomže teď v tomhle malém bytečku, který byl sice vymalovaný, je hrozné skladiště. Už nemá kdo pomoci s vybalováním a já na to nestačím,“ popsala podmínky nového bydlení Helena.

Přestože se našli dokonce tři lidé, kteří byli ochotni uhradit pražskému magistrátu celý dluh 180 tisíc korun na nájmu, magistrát neustoupil.

Dluh vznikl poté, co stát přestal vyplácet dávky na Ladana (21) trpícího „dětským“ autismem, protože dosáhl plnoletosti. Dva a půl roku trvající soudní při o dávky nakonec Helena vyhrála, ale žádné peníze zpětně nedostala, a tak nebylo z čeho dluh splatit.

Nájem po obnovení vyplácení dávek začala opět platit a dluh splácela z toho, co jí zbylo. Ale to městu nestačilo a poslalo na ni exekutora. Na byt v panelovém domě v pražských Stodůlkách, který jde do privatizace, dokonce někdo zjevně spěchal.

„Byl tady na ubytovně za námi už i exekutor. Snažil se být příjemný, přišlo mi, že i jemu to je líto. Každopádně po mně chtěl svolení, aby mohli vylomit zámky u sklepa, protože tam nešel starý klíč,“ uvedla Helena.

„A ptal se, jestli mohou mé staré věci vyhodit. Za což jsem byla spíš ráda. Jen mě překvapilo, že jakmile jsme se odstěhovali, hned na tom bytě začali pracovat, malovat a uklízet. Asi na něj čekal nějaký vážený obyvatel,“ krčí smutně rameny. Přestože boj o byt i s velkou podporou cizích nelhostejných lidí prohrála, ten druhý – o svoje zdraví – vzdát nechce. Už pár dnů po stěhování se totiž začala podle svých slov cítit skvěle.

„Přestože mi to, že nás donutili se přestěhovat, zlomilo srdce, ta obrovská vlna solidarity a krásných reakcí lidí mi dala naději. Stojí za to o tenhle svět a za život bojovat. A tak jsem se i začala cítit. Lékaři mi nyní dělali CT a zjistili, že se rakovina nerozšířila. Zastavila se. Samozřejmě nezanikla, bude tam navždy, ale důležité je věřit, nepodléhat tomu. Nenechat se tou nemocí zlomit,“ řekla odhodlaně žena.

Lékaři jí vzhledem k metastázím, které našli, na konci listopadu řekli, že vánoční stromeček si koupit může, o dalších dnech však už raději nemluvili. Helena, která bojuje o každý další den života se svým synem, jemuž nezbyde po její smrti nikdo, se, přijde-li řeč na Vánoce, úplně rozzáří.

„Těšíme se s Ladanem strašně moc. Tolik jsem se bála, že se jich už nedožiju. A teď mi lékaři dali i pauzu mezi chemoterapiemi, takže se mi vrátila chuť. Sousedé a kamarádi slíbili, že nám donesou i kapra, salát a cukroví. Bude to báječné,“ těší se žena.

Za byt na ubytovně platí necelých sedm tisíc korun, a protože ji léky měsíčně vyšly i na více než tři tisíce, začala obcházet lékárny a hledat léky na bolest a nevolnost, za které připlatí co nejméně. Kromě nutných výdajů totiž musí synovi ještě připravovat bezlepkovou stravu.

To ale prý zvládne, hlavně když ví, že díky štědrosti lidí, kteří poslali peníze na jeho konto, se snad podaří finančně pokrýt chráněný byt s asistentem, který se postará o Ladana, kdyby už tu ona nebyla, než mu stát přizná dotaci.