Článek
Pozemkový úřad v nynějším sporu zasazeném do církevních restitucí nevydal pozemky především proto, že právní předchůdce řádu, tedy Řád německých rytířů, řádně nepožádal příslušný soud po druhé světové válce o vrácení pozemků. Kvůli stejnému důvodu se řád nedomohl ani vrácení hradu.
Z rozhodnutí justice plynulo, že majetek řádu zabavili nacisté a řád se po válce nedomáhal vrácení zákonným způsobem. Vzhledem k tomu, že řád tak pozbyl vlastnictví už před únorem 1948, odmítl stát v květnu 2014 památku vydat v církevních restitucích.
Řád ve své stížnosti tvrdil, že poválečnou restituci znemožnila v únoru 1948 nastupující komunistická moc. Podle senátu se soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ale nedošlo v případu k porušení práva řádu. Soudci sice uznali, že konfiskační vyhláška se na pozemky nevztahovala, ty však byly s celým hradem převzaty státem v roce 1947.
„Toto právní jednání nebylo zpochybněno ani před nástupem komunistické moci, ani poté, a je pro posouzení věci Ústavním soudem rozhodné. K tomuto – slovy restitučních zákonů – odnětí majetku právnímu předchůdci stěžovatelky (České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě) došlo tedy ještě před rozhodným restitučním datem 25. 2. 1948. Současné církevní restituce se na ně proto nevztahují,“ zdůraznil David.
Soudci připustili, že nedemokratické prvky byly přítomny v jednání orgánů veřejné moci Československé republiky ještě před únorovým převratem. „Nynější restituční předpisy však zvolily jako hranici pro uplatnění restitučních nároků období totality od 25. 2. 1948 a na tom již nelze nic změnit. Pro období předcházející rozhodnému datu platí nadále dříve vyslovený závěr Ústavního soudu, že řád minulosti nemůže být postaven před soud řádu přítomnosti,“ dodal David.
