Článek
NS posuzoval žalobu na mimořádná opatření, která měla zasáhnout do práv na ochranu soukromého a rodinného života, práva na ochranu zdraví i dalších práv, neboť jimi byla omezena možnost volného pohybu a využívání celé řady obchodů a služeb a platila i další omezení jako povinnost nosit roušku či respirátor.
Předseda senátu Pavel Simon konstatoval, že stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a že stát je povinen nahradit újmu účastníkům řízení, ve kterém bylo nezákonné rozhodnutí vydáno.
„V případě mimořádných opatření byl problém v tom, že jejich vydání nepředchází žádné řízení, a kde není řízení, nemohou být ani jeho účastníci,“ konstatoval Simon s tím, že nařízení nebyla proti konkrétním osobám, ale proti blíže neurčenému okruhu osob.
Soud zrušil povinné nošení respirátorů a roušek úplně všude
Proto nižší soudní instance žalobu zamítly, NS ale dospěl k tomu, že „za účastníka řízení je nutné považovat každého, kdo se proti mimořádnému opatření bránil žalobou před správním soudem,“ vysvětlil soudce.
Lidé, kteří mimořádná opatření soudně napadli, mají proto nárok dožadovat se omluvy od státu.
Nejvyšší správní soud zrušil řadu opatření ministerstva zdravotnictví vydávaných v době epidemie covidu.