Nejvýznamnější křesťanský svátek se slavil ještě dříve, než vzniklo křesťanství

Velikonoce jsou nejvíce spjaty s židovským svátkem Pesach, který připomíná odchod Izraelitů z egyptského otroctví. Právě na začátku Pesachu se podle Nového zákona mělo odehrát Ježíšovo ukřižování, událost klíčová pro zformování pozdější křesťanské věrouky.

Velikonoce se po vzoru svého židovského předobrazu řídí pohybem Měsíce, ale zatímco Pesach začíná v židovském lunárním kalendáři vždy 15. dne měsíce nisanu, ať už připadne na jakýkoliv den v týdnu, výpočet pro začátek Velikonoc je složitější, v církvích používajících gregoriánský kalendář se slaví zpravidla první víkend po prvním úplňku následujícím po jarní rovnodennosti.

V ostatních kulturách, které přejaly křesťanství, Velikonoce postupně splynuly s dřívějšími pohanskými oslavami příchodu jara a probuzení přírody.

Na Velký pátek byl podle tradice Ježíš odsouzen k smrti a dopoledne ukřižován. Zemřel odpoledne.

Na památku této události je Velký pátek tichým svátkem. Během pátečního půstu je dospělým lidem zapovězeno maso a dosyta najíst by se měli jen jednou za den. Bohoslužby, které se tento den v kostelech slouží, vypadají odlišně. Začínají ve tři hodiny odpoledne, aby připomněly čas, kdy měl Ježíš Kristus zemřít. U katolíků neprobíhá eucharistie, druhá část bohoslužby, při níž se označuje chléb jako Kristovo tělo.

Symbolem obřadu je velký kříž, jímž si církev připomíná své poslání. Obřady začínají v tichu se zahaleným křížem, celý probíhá bez doprovodu varhan, čte se z evangelií, především pašije, tedy texty, které popisují poslední chvíle Kristova života. Nezvoní ani zvony, protože ty už předchozí den, na Zelený čtvrtek, odletěly podle tradice do Říma. „Vracejí“ se v sobotu.

Na venkově si absenci zvuku zvonů lidé připomínají průvody malých chlapců s řehtačkami. Nahrazují informaci o času, který dříve hlásily právě kostelní zvony.

V minulosti byl Velký pátek vůbec dnem mnoha tradic a pověr. Vstávalo se před východem slunce, jedla se jen bezmasá jídla připravená den předen, nesměly se dělat žádné domácí ani zahradní práce.

Hýbat s půdou bylo přísně zapovězeno stejně jako praní prádla. Věřilo se, že by se oděv místo ve vodě máchal v Kristově krvi. Lidé se ráno myli v potoce, aby byli další rok zdraví.

Na Velký pátek se také otevírala země s poklady, stačilo najít světýlko nebo kvetoucí kapradinu.

V moderní době je tento den ve většině evropských států včetně například Německa nebo Slovenska státním svátkem. Intenzivněji se slaví hlavně v jižních zemích.

Nejvýraznějšími připomenutími jsou velkopáteční procesí, která symbolizují Kristovu cestu na vrch Golgota, kde měl být ukřižován. Konají se na Filipínách, Polsku, Itálii, Portugalsku. Průvody bývají velmi reálné, vybraná osoba představuje mučedníka, zakrvavená nese kříž. Lidé se nechávají bičovat i připevnit na kříž. Nejmasovější jsou takové akce na silně katolických Filipínách nebo v jihoamerických státech.

V Jeruzalémě je možné projít křížovou cestu v Kristových stopách ulicemi Starého Města až na Golgotu. Toto místo se v době na přelomu letopočtu nacházelo za hradbami, nyní je uvnitř města na místě, kde se nachází Chrám Božího hrobu.

V České republice je Velký pátek běžným pracovním dnem, ačkoliv se čas od času ve Sněmovně objeví snahy jej mezi dny volna dostat. Většinou zkrachují na argumentu, že den volna navíc by poškodil českou ekonomiku, i když analytici připouštějí, že jeden den volna navíc by pro ekonomiku žádný zásah neznamenal.

Dalším důvodem, proč lidé tento den nemají oficiálně volno, je hluboký duchovní význam tohoto svátku. Česko je jednou z nejateističtějších zemí v Evropě, opravdovým svátkem by tak byl jen pro málo lidí. Pro většinu obyvatel by šlo jen o den delší víkend než o půst a připomínku ukřižování Krista.

Fakticky je ale i tak Velký pátek volnějším dnem, protože žáci a studenti mají prázdniny a velká část lidí si bere v zaměstnání dovolenou.