Nejvyšší státní zástupce Zeman: Nezávislost žalobců budu bránit do roztrhání těla

Pro mě to bylo také překvapivé rozhodnutí pana ministra. Nicméně je to jeho rozhodnutí, takže nezbývá než to akceptovat. A je na premiérovi, jakého ministra si tam dosadí.

Většinou se straním hodnotit ministry, nicméně byla to velice korektní spolupráce. Bylo vidět, že se celý život pohybuje v legislativě, ta oblast mu byla velice blízká a velmi dobře ji znal.

Vím, že probíhaly nějaké spekulace, ale těm já příliš nepřikládám váhu. Pro mě to tedy byl překvapivý krok, poněvadž jsem s ministrem ještě pár dnů před tím, než oznámil rezignaci, hovořil, a ani náznakem něco takového nezmínil. Bral jsem to skutečně jako překvapivé dílo okamžiku.

Bezesporu je to člověk, který je zkušený z funkce nejvyšší státní zástupkyně i z funkce ministryně spravedlnosti. Je potřeba, abychom komunikovali, ať už je to jakýkoli ministr a ať se jedná o diskusi věcnou.

Přiznám se, že ze zásady nekomentuju jakékoli politické vlivy, ale je na současné exekutivě, aby dokázala, že to, co se při těch demonstracích říkalo a říká o obavách o nezávislosti justice, že jsou to obavy liché.

Souhlasně přikyvuje... Jak říkám, já věci tohoto politického charakteru nekomentuji, poněvadž vycházím z toho, že jsem státní zástupce a nikoli politik.

Určitě. To je ale to, co jsem říkal, že zřejmě jsou ve veřejnosti nějaké obavy o osud justice a že zřejmě jsou ve veřejnosti obavy z toho, aby justice zůstala nezávislá. A nejlepší způsob, jak je rozptýlit, je chovat se tak, že ta justice nezávislá zůstane.

Přiznám se, že jen v současné době pouhá výměna ministra… Ještě jsem s ministryní nehovořil, takže si nejprve sedneme a teprve pak budu dělat nějaké závěry.

Vyvolalo to ve mně překvapení, protože jsem měl za to, že ministr Kněžínek funguje velice dobře. Takže na jednu stranu jsem byl překvapen, na druhou ten jeho krok naprosto chápu, jestliže neměl nějakou podporu a občas byly veřejně vyjadřovány pochybnosti o jeho působení.

Já rozhodně ne.

Řeknu vám to jinak: Pokud by taková situace nastala, tak budu bránit nezávislost státního zastupitelství do roztrhání těla. To je můj kontinuální postoj celých osm let, co jsem ve funkci.

Nikdy jsem neměl obavy z toho, že by státní zastupitelství dalo svoji nezávislost všanc.

To byl nějaký důsledek, ale já nemám rád to spojení, že státní zastupitelství tzv. sundalo vládu. Ono to tak úplně není.

Fakt je, že ano, že to byl jeden ze zlomových okamžiků pro státní zastupitelství. Popravdě řečeno byl jsem v té době, když se ta akce spustila (červen 2013), připraven, že možná nějaký zásah do státního zastupitelství bude. A nechť slouží ke cti tehdejšímu ministru spravedlnosti, ale i premiéru Petru Nečasovi, že ten zásah neudělal.

Myslím si, že to je veliký počin, kterým byl, a vlastně tehdy se ukázalo, že státní zastupitelství je skutečně nezávislé. Byl jsem skutečně připraven na to, že první, co by vláda mohla udělat, je sáhnout po nejvyšším státní zástupci.

Tak.

Přiznám se, že nemám rád zlehčování toho případu, že to fakt nejsou kabelky. Domnívám se, že zneužití tajné služby (Vojenského zpravodajství) v demokratické společnosti, a ještě k takovémuto celkem lacinému účelu, je naprosto šílené. A toto je podle mě zásadní.

Tato větev skončila odsuzujícím rozsudkem a myslím si, že je tam zásadní sdělení pro občany této země. Zaprvé, že je justice schopná si poradit s takovouto kauzou, a zadruhé, že justice měří všem stejně a že je tu rovnost občana před zákonem. To je hrozně důležité poučení z celé té věci.

Jedna část je uzavřená. Uznávám, že by asi všichni chtěli, aby bylo uzavřeno všechno, aby bylo jasno hned, ale ono je to mnohdy těžké. V některých věcech ta spravedlnost prostě trvá delší dobu. Teď asi řeknu hříšnou myšlenku, ale možná je tomu někdy i dobře, protože i Evropský soud pro lidská práva řekl jednu tezi, že spravedlnost opožděná je spravedlnost odepřená, ale spravedlnost uspěchaná je spravedlností pohřbenou.

Jsou to politické výroky, vůči kterým jsem se už několikrát ohradil.

Zaprvé si myslím, že mu doktor Ištvan nic neslíbil, ani nemohl. Znám ho vcelku dobře a vím, jak velice opatrně přistupuje k některým věcem. Nevěřím tomu, že by někde někomu něco sliboval, natož nějakému politikovi.

Zadruhé se jedná o politické výroky na adresu státního zastupitelství, které jsou možná trochu nešťastné. Obecně nemám rád, když se řekne jenom nějaká politická teze a řekne se bez věcných argumentů.

Je to obecně nešvar naší společnosti, že k právním otázkám se vyjadřuje kdekdo, a to bez znalosti spisu. Já toto odmítám, protože právě ten spis je dost důležitý. Vždycky uvádím, že lékaři také neříkám, jak mi má operovat koleno, a nechávám to na něm.

Souhlasně přikyvuje... Proto jsem se proti tomu vyjádřil a ohradil, protože důvěra veřejnosti ve státní zastupitelství je zásadní, my nic jiného nemáme.

Jediné, co máme, je to, že na základě naší udělané práce máme nějakou důvěru veřejnosti, bez té to těžko můžeme dělat, poněvadž jsme zároveň veřejná žaloba. Prosazujeme právo ve veřejném zájmu a právní stát.

Co se ale pohybuju ve společnosti, a není to jen mezi právníky, tak jsem neviděl to, že by to (výroky prezidenta) nějakým způsobem důvěru nalomilo.

V první řadě musím říct jednu věc: S ministryní Benešovou se známe dlouhá léta a je to takový vztah velice věcně kolegiální. Takže věřím tomu, že až bude vhodná doba, že se potkáme a že si některé věci řekneme o fungování státního zastupitelství a o tom, co by se do budoucna mohlo řešit. Neměl jsem s ní negativní zkušenost, když byla prve ministryní. Byla to velice věcná spolupráce.

Vidím to v horizontu několika týdnů, že bychom se měli potkat. Plně respektuji to, že paní ministryně teprve nastoupila do funkce, ten nástup byl podle mého názoru vcelku neočekávaný. To znamená, že v současné době přebírá ministerstvo, musí plnit nějaké další povinnosti, a naše setkání rozhodně není věc, která by se měla odehrát během dvaceti minut.

Myslím si, že je potřeba si na to dát čas, připravit se na to, takže si myslím, že když zvládneme setkání do konce května, tak to bude ideální.

První věc, kterou bych rád uvedl, je, že bych ji možná seznámil se stavem, v jakém státní zastupitelství je. Ono koluje spousta mýtů a mediálních představ, ale když potom máte k dispozici čísla, tak to hovoří o něčem trochu jiném.

Tedy nejprve bych ji seznámil s kondicí státního zastupitelství, která je, myslím si, na velice dobré úrovni. Vím, že to z mých úst zní jako samochvála, ale skutečně si myslím, že státní zastupitelství udělalo veliký kus práce za poslední léta.

Druhá věc, zjistil jsem, že paní ministryně má zájem se bavit o podobě justičního systému, jaký by tu měl být, což vyplynulo z jejího výroku týkajícího se rušení vrchních státních zastupitelství a soudů. A pokud bude mít zájem, chtěl bych s ní hovořit o podobě, kam má justice v České republice směřovat.

Ano, souhlasím s tím, že čtyři úrovně justičního systému, jaké máme tady, tedy okres, kraj, vrchní a nejvyšší, je pro takovou zemi, jakou jsme my, celkem luxus, nemáme federaci. Ale myslím si, že je potřeba o nějaké budoucí finální podobě diskutovat.

Je otázka, jestli to má jít cestou rušení vrchních anebo slučování nějakých jiných soudů a státních zastupitelství. Skutečně je to ale na velikou debatu.

Byl bych za tu debatu vděčný, poněvadž si myslím, že je to věc, kterou občanům v České republice dlužíme. Dlužíme jim to, aby ten systém byl malinko pružnější. Co se týká třeba rychlosti trestního řízení i řízení před soudem, tak si myslím, že na tom jsme relativně dobře.

Když se podíváme do zprávy Evropské komise publikované zhruba před týdnem, v níž se hodnotí výkonnost justice, tak ta česká na tom není z tohoto hlediska špatně, a to právě v otázce důvěryhodnosti a rychlosti. Byl bych tedy velice rád, kdybychom se mohli bavit o koncepci.

Co já vím, tak na ministerstvu je předpřipravena jen novela tohoto zákona, která obsahuje pouze zavedení funkčních období pro vedoucí státní zástupce a odvolatelnost v kárném řízení.

Jestli ministryně bude chtít jít cestou koncepce justice, tak potom by se to mělo řešit společně s komplexně novým zákonem. Jestli koncepce justice nějakým způsobem počká a řekneme, že se bude řešit v horizontu pěti až deseti let, což je také možné, tak potom dobře, můžeme se bavit jen o novele zákona o státním zastupitelství.

Ano, tohle by ta novela řešila. Nad rámec toho řeší i funkční období, což mi přijde logické, protože ho máme i v případě soudních funkcionářů. Tam je pro předsedy soudů desetileté a sedmileté. A mně by přišlo logické, abychom pro vedoucí státní zástupce kopírovali tu soudní úpravu, poněvadž jsme přece jen součástí justice.

A také se musí vyřešit otázka kárného řízení, protože tam je nám vyčítáno, že ho máme jen jednostupňové.

Osobně považuji za správné, že by se mělo udělat dvoustupňové kárné řízení, protože si musíme uvědomit, že se tam rozhoduje o profesní existenci toho člověka. Přestože rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou velice věcná a dobře odůvodněná, domnívám se, že pohled odvolací instance by tam měl být.

Ano. To by byl podle mého názoru ideální stav.

Pokud se rozeběhnou alespoň přípravné práce na koncepci a pokud budou v tom smyslu, že chce dosáhnout cíle a nepůjde jen o diskusní klub, tak říkám: Zaplaťpánbůh za to. Bylo by to výborné, protože ta justice si to skutečně zaslouží.

Je to čistě na odpovědnosti dozorového státního zástupce (Jaroslava) Šarocha. Nevím ani, jak rozsáhlý je spisový materiál v té věci, takže se těžko určuje lhůta pro její vyřízení. Osobně se domnívám, že by to rozhodnutí mělo padnout někde v období tří, maximálně čtyř měsíců, ale je to jen můj odhad na základě vlastní zkušenosti.

Věc, kde je markantní změna oproti minulosti, je například zajišťování výnosů z trestné činnosti. Když jsem v roce 2000 nastupoval, tak se zajišťovalo ročně něco pod miliardu korun. V současné době máme běžně průměr tak 6,5 až sedm miliard ročně. Měli jsme i rok, kde bylo zajištěno téměř deset miliard.

Snažíme se také společně se soudy a ve spolupráci s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem více používat alternativní tresty. Za uplynulý rok máme přes osmnáct procent uložených peněžitých trestů v počtu odsouzených osob. To znamená, že ze sta odsouzených lidí jich osmnáct odešlo s peněžitým trestem.

Můžeme si říci, že to ještě není mnoho, to uznávám, a doufám, že tam bude zlepšení. Ale oproti době před čtyřmi lety, kdy jsme měli asi 2,5 procenta, tak to výrazné zlepšení je.

Další věcí je otázka podmínečného propouštění z věznic, kde jsme dělali analýzu přístupu, a mám za to, že na jejím základě se ta činnost státních zástupců a následně i soudů pomalu zlepšuje. Že se to bere důsledněji.

Klesá také počet zastavených trestních stíhání a relativně méně těchto tzv. zastavovaček ruším v rámci oprávnění nejvyššího státního zástupce. Rovněž nám klesá i počet zproštěných věcí u soudu.

Osobně si nemyslím, že tam je problém, protože co jsem si tak dělal statistiku třeba za vrchní státní zastupitelství, tak tam není nějak výrazně vyšší počet zproštěných věcí. Může se to mediálně trochu zdát, protože jde o mediálně sledované případy, ale když to vezmete ve výsledku, tak to není nějakým způsobem vůbec zarážející číslo. Spíše je to o tom, že tzv. neúspěch veřejné žaloby se mediálně vždycky snáz prodá než ten úspěch.

Chci se do budoucna změřit na personální práci. Jedna z věcí, o které budu chtít hovořit, je otázka počtu právních čekatelů pro státní zastupitelství. Další věc, nad kterou se výrazně zamýšlím, je otázka specializací, zejména na hospodářskou kriminalitu, kde se domnívám, že máme nedostatek státních zástupců. Přiznám se, že přemýšlím, jak nastavit podmínky tak, aby tato činnost byla, řekněme, atraktivnější. Budu o tom hovořit i s policejním prezidentem, poněvadž tam tlačí bota i policii.

Jsme v kontaktu, dohodli jsme se na účasti v pracovní skupině. Ty úvahy jsou na začátku a nemyslím si, že by bylo dobré to v současné době komentovat na veřejnosti. Co je důležité, že tam probíhá komunikace dříve, než se něco stane.

Já k jakékoli reformě ať už na státním zastupitelství, či v policii přistupuji s velkou pokorou a jistou dávkou konzervativismu, protože ten celek jako takový rozkývete a znejistíte snadno. Ale zrovna policie je organizace, kterou nemůžete znejistit. Policisté musí mít určitou jistotu, že to, co dělají, je dobře, a že to má nějakou budoucnost.

Pokud tedy má být nějaká změna, tak je nutné ji řádně připravit, řádně prodiskutovat v rámci policie a státního zastupitelství a potom řádně vysvětlit.

Obavy jsem neměl s žádným ministrem. Řeknu vám to rovnou: Ať je to, jak chce, tu funkci beru spíše jako službu. A jestli potom nebude zájem o to, abych byl dál nejvyšším státním zástupcem, tak je to věc, u které člověku nezbude než ji respektovat. Mám mnoho plánů, co bych ještě dělal…

Možná by tam určitá lítost byla, ale spíš to vždycky beru jako nové možnosti.

Předpokládám, že kdyby ministryně uvažovala o tom, že mám skončit, tak mi to asi řekne.

Tak nevidím důvod tomu nevěřit.