Článek
Ayan Jamaal Ahmednuurová tvrdila, že školu opustila poté, co ji ředitelka při zahájení školního roku v září 2013 vyzvala, aby si sundala hidžáb i na teoretickou výuku. Původně prý byly domluvené na tom, že šátek bude odkládat pouze při ošetřovatelské praxi. Studentka nakonec ze školy odešla.
Dívka se prostřednictvím žaloby domáhala omluvy a 60 tisíc korun. U Obvodního soudu pro Prahu 10 ani Městského soudu v Praze neuspěla.
Tehdejší soud provázely velké protesty, jichž se účastnili i politici. Stavěli se na stranu ředitelky školy, která sundání šátku po dívce požadovala.
Skutečnost, že způsob vázání hidžábu je v naší společnosti cizorodým prvkem, neznamená porušení norem společenského chování, mravnosti
NS se ale postavil na stranu dívky. Senát v čele s Robertem Waltrem upozornil, že požadavek na odložení šátku opíraný o školní řád nemohl obstát. „Cílem tohoto opatření bylo dodržování společenských norem v prostorách školy a bylo vyvoláno nevhodným oblékáním především chlapců, kteří nosili ve škole a při výuce kšiltovky a kapuce. Normy společenského chování včetně odívání však žalobkyně užitím muslimského šátku neporušila, neboť zahalení vlasů obecně nevzbuzuje pohoršení, je u žen běžné nejen při pobytu venku, ale i uvnitř budov,“ konstatovali soudci.
„Skutečnost, že způsob vázání hidžábu je v naší společnosti cizorodým prvkem, neznamená porušení norem společenského chování, mravnosti, respektive morálky. V případě zahalení hidžábem jako projevu víry tedy není zákaz pokrývek hlavy odůvodněn legitimním cílem zachovávat pravidla společenského chování a morálky, tedy cílem, jež toto ustanovení školního řádu sledovalo,“ stojí v rozhodnutí NS.
Hádky u soudu o hidžábu: Vraťte se, odkud jste přišly, slyšely ženy v šátku
Soudci zdůraznili, že pokud se jedná o nikoho neohrožující projevy víry, je potřeba jejich tolerance ve společnosti. „Vyznávání islámu, jehož symbolem je u žen hidžáb, je sice náboženstvím v českých poměrech nezvyklým, vzbuzujícím v některých občanech paušalizující obavy, avšak za podmínek daných naším právním řádem by i tyto osobní a nikoho neohrožující projevy náboženského přesvědčení měly být většinovou společností tolerovány, a to zvláště v oblasti vzdělávání, jehož úkolem je mimo jiné i vést studenty k úctě a respektu k právům druhých a názorové snášenlivosti,“ vysvětlili soudci.
„Osoby bez náboženského vyznání či jiného náboženského přesvědčení by měly respektovat vnější projevy náboženského přesvědčení druhých a není rozumného důvodu, proč by měly tyto projevy jiného, byť u nás nezvyklého náboženství tyto osoby omezovat nebo ztěžovat výkon jejich základních práv,“ dodali soudci.
Případ se nyní vrací zpět k obvodnímu soudu k novému projednání, soud ale bude vázán názorem NS.
V Evropě omezují burky a nikáby
V některých evropských zemích platí zákazy zahalování obličeje, které byly vydány v souvislosti především s nošením ženských muslimských oděvů burky a nikábu. Jde o oděv, který zahaluje celou tvář a nechává jen místo pro oči. Hidžáb zakrývá pouze vlasy.
Oděvy žen v muslimských zemích.
Z evropských zemí platí částečná omezení na zahalování tváře v Německu, Itálii, Švýcarsku, Norsku a v Bosně a Hercegovině.
Úplný zákaz nošení závojů a šátků zahalujících obličej na veřejnosti přijala v roce 2011 jako první v Evropě Francie. Následovaly ji Belgie, Bulharsko, Lotyšsko, Rakousko a Dánsko. Hidžábů se zákazy nijak netýkají.