Nejvyšší soud navrhl zrušit část zákoníku práce

Ustanovení, se kterým se Nejvyšší soud neztotožňuje, se týká například situace, kdy zaměstnanec není ze zdravotních důvodů schopen pokračovat na pozici, jakou má v pracovní smlouvě uvedenou. V takovém případě může zaměstnavatel pracovníka přeřadit na jinou pozici, „a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil“.

Podle Nejvyššího soudu je ovšem nutné respektovat autonomii vůle zaměstnance, má-li být převeden na jinou pozici. Ve svém návrhu na vyjmutí ustanovení soud poukázal mj. také na zákaz nucené práce.

„Základem pro změnu by tak měla být dohoda obou stran. Jednostranné převedení by mělo být možné, pouze pokud se jedná o veřejný zájem, tedy zájem přesahující zájmy zaměstnance,“ uvedl Nejvyšší soud. Jde například o různé mimořádné nebo živelní události.

Nejvyšší soud tvrdí, že současná podoba právní úpravy pochází ještě z dob socialismu. Tehdy chtěl stát dosahovat co nejvyšší zaměstnanosti a fluktuaci pracovníků nevnímal jako žádoucí jev. „Institut převedení na jinou práci byl tedy zároveň jedním ze způsobů, jak zabránit nežádoucí fluktuaci pracovníků, přispět ke stabilitě pracovněprávních vztahů a minimalizovat nezaměstnanost,“ stojí v návrhu.

Podle bývalého náměstka na ministerstvu práce a sociálních pro oblast řízení sekce legislativy Petra Hůrky jsou obavy Nejvyššího soudu z daného ustanovení na místě. „V určitých případech, třeba při zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance nebo při těhotenství dokonce nařizuje zaměstnavateli, že zaměstnance musí převést. Správně by přitom bylo mu toliko nabídnout jinou práci, kterou pokud nepřijme, vyvolá překážku v práci na straně zaměstnance,“ řekl Novinkám.

„Legitimní je převedení pouze v případě obecného zájmu, například při hrozícím nebezpečí, požáru nebo povodních, a to jen na dobu nezbytně nutnou k takovému zásahu,“ dodal Hůrka.

Sporným ustanovením se justice zabývá na základě případu ženy, která řadu let pracovala jako letuška. Na výcvikovém kurzu ale utrpěla pracovní úraz. Při seskoku z trenažéru si zlomila patní kost, byla dlouho v pracovní neschopnosti a k práci letušky se vrátit nemohla. Zaměstnavatel ji tedy převedl na pozici dispečer-plánovač.

Žena s tím nesouhlasila, do práce nechodila, a tak jí zaměstnavatel dal výpověď pro porušení pracovní kázně. Uspěla se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6, jehož rozhodnutí potvrdil i Městský soud v Praze. Letuška měla případně dostat výpověď s jinými podmínkami a podle jiného paragrafu, který se vztahuje právě na situace, kdy zaměstnanec, třeba po pracovním úrazu, nemůže dál vykonávat svou práci.

Zaměstnavatel ještě podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který však řízení přerušil a obrátil se na ústavní soudce s návrhem na zrušení části zákoníku práce. Jako soudce zpravodaj se jím bude zabývat Milan Hulmák, rozhodne plénum, tedy sbor všech ústavních soudců a soudkyň.

Vláda letos v srpnu schválila novelu zákoníku práce, která by měla začít platit od příštího roku. Slibuje si od ní větší flexibilitu pracovněprávních vztahů. Jednou ze změn je například prodloužení zkušební doby ze tří na čtyři měsíce a u vedoucích pracovníků z šesti na osm měsíců. Naopak výpovědní lhůta má nově začínat doručením výpovědi, ne až od začátku dalšího měsíce.