Největšími terči nenávisti v Česku jsou Fiala, Babiš i Pekarová

„Označování nepřátel vyvolává u některých lidí potřebu neřešit to jen slovně. A v Česku to dělají víceméně všechny politické strany,“ uvedl odborník na extremismus a politolog Oldrich Bureš z Metropolitní univerzity v Praze.

Reagoval tak na dotaz, zda by i v Česku mohlo dojít k něčemu takovému, jako byl ve středu atentát na slovenského premiéra Roberta Fica (Směr).

Stejně jako na Slovensku i v Česku totiž v politice panuje vypjatá atmosféra. Do té tuzemské se podle Bureše v nedávné době významně zapsala negativní kampaň koalice Spolu, která vykresluje šéfa ANO Babiše jako proruského politika.

„Nálepkování, že je Babiš bezpečnostní hrozba, a další výrazy, kterými se politici častují, jsou za hranou. To, že nehovoříte o politickém oponentovi jako o oponentovi, ale jako o „zahraničním agentovi“, to samozřejmě pomáhá k polarizaci společnosti. Pak se od slov přechází k činům,“ obává se Bureš.

Koho Češi „nenávidí“ nejvíc, nelze podle něj jasně říct. Ale obecně platí, že nejčastějšími cíli jsou ti nejviditelnější. „Čím prominentnější je politik, tím je známější,“ poznamenal.

Podle politologa Jana Kubáčka bývají v každé společnosti hlavním hromosvodem šéf vlády a šéf opozice. „Oni reprezentují vždy tu „druhou“ část společnosti, která je odmítaná, kritizovaná. Jednoznačně jsou tu tedy hlavními terči Andrej Babiš a Petr Fiala,“ dodal Kubáček.

„Andrej Babiš a Petr Fiala jsou kováři svých světů. Všichni ostatní jsou kovaříčci. O nadávkách by mohla mluvit i Markéta Pekarová Adamová, Jana Černochová, Tomio Okamura, Miroslav Kalousek, ale nedosahuje to takové intenzity,“ míní.

Politolog Josef Mlejnek tipoval, že největší odpor vyvolává vedle Fialy a Babiše právě šéfka Sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Ale sám netuší proč. „Reakce na ni bývají silně emoční. Na některé voliče působí jako červený hadr. Asi, že ji pokládají za bohatou dámu z Prahy,“ poznamenal.

Těžko se teď podle Mlejnka nabalených negativních emocí mohou politici zbavit. Aby se nálada výrazně zlepšila a příkopy mezi voličskými tábory zasypaly, musely by podle Mlejnka přijít do politiky nové tváře.

„Jakmile se spirála nenávisti roztočí, je velmi těžké vrátit se na začátek. Měli bychom se přestat nálepkovat a začít se pokládat za lidi se sice výrazně odlišnými politickými názory, ale za legitimní účastníky politických debat a demokratického procesu. Je potřeba vědět, že slova mají své dopady,“ souhlasí Bureš.

Politické strany by se měly také odklonit od negativních kampaní. „Bohužel marketing cílící na negativní emoce je velmi efektivní,“ dodal.

I Kubáček viní z husté atmosféry ve společnosti samotné politiky. „Z demokracie udělali emokracii. Všechno v politice nyní musí být o emocích. Je to klasicky podle hesla ‚rozděl a panuj‘,“ míní. Nenávist je podle něj i dílem politických marketérů. „Ti si myslí, že dokud hecují nálady, tak získávají podporu a voliče, kteří jdou za kraválem. Cíleně vybičovávají emoce,“ poznamenal.

Sami politici by však mohli vášně mezi lidmi podle Kubáčka také zklidnit, pokud by upustili od negativní antikampaně mezi sebou a začali stavět svůj boj o voliče na programu. Pomoci by mohlo i hledání průsečíků a politických shod.

V dubnu zveřejněný průzkum CVVM o důvěryhodnosti českých politiků ukázal, že nejméně důvěry drží premiér Petr Fiala. Nedůvěru mu vyjádřilo 79 procent lidí. Za ním stojí právě Pekarová Adamová a ministr zemědělství a šéf lidovců Marian Jurečka, oba se 70procentní „nedůvěrou“.