Největší Zemanova slabina? Podivní spolupracovníci

Zatímco v první části Zemanovy kariéry – kdy dovedl marginální ČSSD až do Strakovy akademie – spolupracoval s řadou zajímavých osobností a jeho kritici mu vyčítali hlavně Miroslava Šloufa, v prezidentském období se obklopil trojicí kontroverzních osob, jejichž skandály a výroky často plnily první stránky nejen bulvárních novin. Byli to kancléř Vratislav Mynář, poradce Martin Nejedlý a mluvčí Jiří Ovčáček.

Premiérem se Zeman stal v roce 1998. V jeho jednobarevné menšinové vládě sedělo i několik lidí, které považoval za přátele. Byli jimi hlavně ministr kultury Pavel Dostál a ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr alias „atomový dědek“. Když v roce 2019 Grégr slavil 90. narozeniny, Zeman, který jinak veřejně city neprojevuje, mu řekl, že ho má „hrozně rád“.

Dostál patřil k málo lidem, kterým Zeman věřil a unesl od nich kritiku, vzájemně si říkali Bimbo. „Mám slovo Bimbo spojené se slonem a oba dva jsme někdy na politické scéně působili tak trochu jako sloni v porcelánu. Něco jsme řekli, čímž jsme rozvířili hladinu veřejného mínění, ale nakonec se ukázalo, že to bylo užitečné,“ vzpomínal na Dostála Zeman.

Pravou rukou a šedou eminencí Zemana i ČSSD se na začátku 90. let stal všemi mastmi mazaný Šlouf, který např. nedůvěřivého Zemana přesvědčil, aby před volbami v roce 1996 vyrazil na předvolební kampaň v autobuse, kterému se začalo říkat Zemák.

Když se Zeman stal předsedou Sněmovny a v roce 2008 premiérem, ze Šloufa udělal šéfa svých poradců. V době vládnutí menšinové vlády se Šlouf stal jedním z nejvlivnějších lidí v zemi, který uměl svého vlivu dobře využít ve svůj prospěch.

Proto čelil řadě obvinění, např. z podezřelého financování ČSSD nebo z přípravy špinavých kampaní proti politické konkurenci i nepohodlným lidem z vlastních řad. Známá je např. kauza Olovo, kdy tým poradců vedených Šloufem sbíral diskreditační materiál na ministryni školství a místopředsedkyni ČSSD Petru Buzkovou.

Zároveň se ukázalo, že Šlouf se čile stýkal s mafiánem Františkem Mrázkem a svým vlivem mu pomáhal. Proto se v předvolební prezidentské kampani v roce 2013 Zeman od Šloufa podle svých slov odstřihl a na jeho místo přišel Mynář s Nejedlým.

Ale ještě předtím byl Šlouf hlavním hybatelem Zemanova návratu do politiky. Když v roce 2003 prohrál prezidentský souboj s Václavem Klausem, Zeman se stáhl na svou chalupu na Vysočině a chtěl tam zůstat až nadosmrti.

Ale v roce 2008 Šlouf, Grégr a hudební publicista Karel Srp založili sdružení Přátel Miloše Zemana, z kterého se později stala politická strana SPOZ neboli zemanovci, která neúspěšně kandidovala do Sněmovny, ale úspěšně zaštítila Zemanovu cestu na Hrad.

„Miloš Zeman popíral, že mám cokoliv společného s jeho cestou na Hrad, i když jsem ji vymyslel, prosadil, realizoval, vedl a do jisté míry platil,“ napsal Šlouf ve své knize Jak se dobývá Hrad.

S příchodem na Hrad v roce 2013 ale Šloufova éra definitivně skončila a na výsluní se dostali jako hradní kancléř Mynář a neplacený poradce v energetice Nejedlý. Oba do Zemanovy blízkosti přivedl Šlouf.

Mynář před příchodem na Hrad podnikal a prošel řadou firem, např. byl místopředsedou představenstva brněnské společnosti Tessile ditta services, která se podílela na vymáhání pokut černých pasažérů.

Za jeho kariéry kancléře čelil řadě podezření a afér. Asi nejznámější je jeho snaha získat bezpečnostní prověrku, kterou ale nedostal, a přesto zůstal kancléřem. Byť Zeman jasně řekl, že bez prověrky být kancléřem, který se seznamuje s utajovanými materiály, být nemůže.

Záhadný byl dlouho i jeho majetek, protože Mynář odmítal pět let zveřejnit své majetkové přiznání. Udělal to až v roce 2018, když mu to nařídil soud. Tehdy se ukázalo, že vlastní okolo 125 pozemků, akcie Unipetrolu a Pražské teplárenské. Na účtu v bance měl zhruba 13,5 milionu korun. Dalších 60 milionů půjčil svým firmám. Mynářovi patří třeba vila ve Strašnicích nebo dům u Pražského hradu, jehož hodnota byla více než 70 milionů korun.

Velkou neznámou byla osoba Nejedlého. Bývalý ligový volejbalista po skončení sportovní kariéry začal podnikat v Německu a v Rusku, kde strávil deset let. Spolupracoval např. s ruským ropným gigantem Lukoil. Jeho dceřiná společnost v Česku vedená Nejedlým dodávala českému státu letecké palivo.

Nejedlý zůstal prezidentovým poradcem i v době, kdy se soudil se Správou hmotných rezerv a soudem vyměřenou pokutu 27,5 milionu korun za Nejedlého nakonec zaplatil Lukoil.

Nejedlý patřil ke sponzorům SPOZ, ale podle Zemana ho podporoval ze svých soukromých peněz. I když neměl žádnou oficiální funkci, doprovázel Zemana často na jeho cestách a měl za tím účelem diplomatický pas. Například se přímo účastnil jednání Zemana s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, jehož podobiznu měl i na svém mobilu.

Řadu kontroverzí vytvořil i Zemanův mluvčí Ovčáček. Bývalý novinář hlavně na so­ciálních sítích nešetřil nevybíravými výrazy na adresu Zemanových kritiků. Někdy při obhajobě prezidenta vypadl z role a víc než jako mluvčí se choval coby politik. Jeho často absurdní výroky vedly divadelníka Petra Michálka k vytvoření dvou dílů nekorektního kabaretu Ovčáček čtveráček a Ovčáček miláček.

Všichni tři během fungování na Hradě čelili výtkám ze všech stran. I šéf ANO Andrej Babiš, považovaný za Zemanova spojence, neměl tyto lidi v lásce. „Panu prezidentovi by pomohlo, kdyby se distancoval od některých svých nejbližších spolupracovníků, kteří mu nedělají dobrou pověst,“ řekl v roce 2018 Babiš.

Nejedlého považoval za nedůvěryhodného člověka a Mynáře vyzval k rezignaci na podzim 2021, kdy Hrad nechtěl informovat veřejnost o Zemanově zdravotním stavu, kdy byl prezident ve velmi vážném stavu. Přesto je Zeman až do poslední chvíle držel a jejich kauzy a přešlapy omlouval a toleroval.