Největší strach dětí z domova: Kde sehnat bydlení?

Celkem 84,9 procenta mladistvých vyjádřilo obavy z hledání bydlení. Finanční potíže jsou strašákem pro 78,8 procenta chovanců, zatímco 75,8 procenta se bojí, že nenajdou práci.

Mezi vysněnými povoláními vévodí gastronomické obory: třetina dětí chce pracovat jako kuchaři, cukráři či barmani. Víc než polovina chlapců vidí svou budoucnost v řemeslech.

Průměrný plat, který očekávají, je 17 tisíc. Přitom ti s nedokončeným základním vzděláním očekávají většinou plat vyšší než mladiství s výučním listem.

Že pro některé mladistvé není snadné vrhnout se oběma nohama do vlastního života, potvrzuje ředitelka organizace Linda Hurdová. „Běžně se stává, že nám zavolá slečna, že měla už domluvený byt, jenže bez kauce, takže jí ho někdo vyfoukl před nosem, a ona musí k prvnímu září domov opustit. Takže pak narychlo sháníme bydlení, většinou na bázi spolubydlení, sdílených bytů a podobně,“ řekla Právu.

Jediná cesta, jak v dětském domově po dovršení osmnácti let zůstat, je dál studovat. Dnes se v nich občas najdou i třiadvacetileté „děti“, kteří studují nástavbu nebo učební obor s maturitou.

O životě „po děcáku“ má většina chovanců podle Hurdové zkreslené představy: „Nevědí, co kolik stojí. Nevědí, že když se někam přistěhují, že se tam musí přihlásit k trvalému pobytu, platit za svoz odpadu a podobné věci. Neziskovky pro ně dělají semináře a workshopy, ale oni při nich koukají z okna a jde jim to jedním uchem dovnitř a druhým ven.“

Přidala příběh z praxe o dívce, kterou nedlouho poté, co domov opustila, chytil revizor. „Dostala pokutu, vyhodila ji do koše. Udělala to dvakrát a přišla exekuce,“ vzpomínala na příběh se šťastným koncem: dívka se nejen vypořádala s problémy, ale dnes sama objíždí dětské domovy a předává jiným mladistvým své zkušenosti.

„Mnoho z nich je v osmnácti nedospělých, většina se na vlastní nohy staví jen velmi složitě. My jim hledáme práci, pomáháme s brigádami, zaplatíme třeba ubytování na první dva měsíce, ale delší dobu hradit nemůžeme,“ řekl Právu vychovatel dětského domova Jan B., který si nepřál zveřejnit celé jméno.

Hodně chovanců se podle něj po odchodu snaží zpátky kontaktovat svou rodinu. „Úspěšněji se adaptují většinou ti, kteří vůbec rodinu neměli,“ doplňuje Jan.

I podle průzkumu se nejvíc dětí, třetina, obrací po odchodu z domova na příbuzné, 23 procent si jde pro radu za vychovateli. Na neziskové organizace se s prosbou o pomoc obrátí pouhá dvě procenta mladistvých. A to i přesto, že v ČR takových organizací funguje více než stovka.

„Pořádáme kurzy finanční gramotnosti, učíme je, jak vyhledávat na internetu a podobně. V některých případech to ale bohužel končí i tím, že po odchodu do normálního života nastartují kriminální kariéru,“ říká Jan.