Článek
Když se řekne praporčík, tak si představím nosiče praporu. Co má vlastně vrchní praporčík dnes na starosti?
Praporčíci mají stále na starosti tradice, ceremonie, nástupy a také bojový prapor. Chodí v čele jednotky, ale už prapor nenosí, mají na to lidi, například z čestné stráže. Praporčíci u jednotek jsou poradci a pravé ruce velitelů a štábů, v mém případě vrchního praporčíka, jsem pravá ruka náčelníka generálního štábu a jeho zástupců, aby věděli, co se děje na úrovni mužstva, nad kterým má mít praporčík roztažená ochranná křídla.
Jste takovým ozubeným kolem mezi důstojníky a mužstvem. To asi není příliš záviděníhodná pozice dole poslouchat, že velení na vojáky kašle, a nahoře slyšet, že mužstvo neposlouchá.
Dělat vrchního praporčíka byla nejtěžší práce, kterou jsem v armádě dělal. Jste mezi mlýnskými kameny. Jedna strana je mužstvo, které má sice oprávněné požadavky, ale vidí to jen z taktické úrovně a nevidí souvislosti a co chce velitel. Praporčík musí často vybalancovat to, co chtějí vojáci a co chce velitel. Musí to být zkušený voják, který umí říci, co má hodnotu pro velitele a co má hodnotu pro ty borce dole.
Je těžké získat důvěru vojáků? Náčelník generálního štábu Opata při slavnostním jmenování vašeho nástupce řekl, že se občas stávalo, že vojáci brali praporčíka jako bonzáka, který donáší velitelům.
To byl problém hlavně v minulosti po roce 2003, kdy funkce vrchního praporčíka v české armádě vznikala a kdy se nevědělo, co s tím. Vzorem byla podobná funkce v západních armádách, kde jsou praporčíci pravou rukou velitele. Hlavně starší vojáci to přijali těžce a mysleli, že to budou bonzáci, kteří budou donášet velitelům.
Důvěra se budovala těžce. Udělaly se chyby, protože se vedoucími praporčíky stávali asistenti velitelů a různí řidiči. To vůbec nedělalo dobrotu, protože do té funkce má přijít zkušený voják, který dokáže dát fundovanou radu, ale zároveň ví, kam patří. Řada praporčíků totiž dlouhým pobytem ve velení získala dojem, že jsou něco víc.
Neměl jste to asi lehké ani s veliteli. Generál Opata poznamenal, že občas, když jste mu říkal, co nechtěl slyšet, tak na vás musel zakleknout. Co si pod tím mám představit?
Představte si to tak, že trval na své představě, a to může být hodně přímočaré, a ne každý voják je na to zvyklý, ale je potřeba se s tím poprat.
Zažil jste někdy povstání mezi vojáky např. kvůli penězům, výstroji nebo buzeraci?
Kritické to bylo za generálů Picka a Pavla kvůli škrtům v rozpočtu a následným škrtům počtů v armádě. Stejně jako když se řešil nový zákon o vojácích, který měl změnit platy. Hodně vojáků to bralo jako útok, že propadnou s platem. Jezdil jsem po posádkách s tabulkou, a když někdo tvrdil, že přijde o hodně peněz, tak jsem mu ukázal, že to tak úplně není. Dnes jsme na tom tak, že od hodnosti svobodníka jsou všichni vojáci nad průměrnou mzdou. Takže si nemají na co stěžovat.
Problém byl s výstrojí. Vrchní praporčík zodpovídá za správnou ústroj, ale těžko říkat něco vojákovi, který si nemohl nafasovat správnou výstroj a musel si sehnat vlastní. Občas jsem musel přimhouřit oči. Ale dnes, kdy se situace zlepšila a je výstroje dostatek, tak není k takovému přístupu důvod a je potřeba armádu dostat zpět do správných kolejí.
To ale řada vojáků nelibě nese, protože hlavně po působení v Afghánistánu s průzkumnými a speciálními jednotkami nabyli dojmu, že se mohou chovat jako oni a že mají nárok na stejné vybavení. To je problém, protože někdo v armádě toho řadovýho bigoše musí dělat. Ořezané kloboučky, tykačka s každým, kšiltovky a dlouhý vlasy. Tak si armádu nepředstavuji.
Jsou vojáci dnes v armádě spokojení?
Když jsem začal chodit do vojenské školy v roce 1989, tak pro řadu lidí bylo obléknout uniformu nepřekročitelný mentální krok. Dnes už to lidi tak nevnímají a v průzkumech důvěryhodnosti armáda patří na první místo. Armáda asi dělá něco dobře, vojáci se špatně nemají, spokojení jsou, ale kverulanta najdete vždycky.
Co mladá generace, která žije hodně virtuálně a nezažila základní vojenskou službu? Hodně se mluvilo o tom, že by bylo dobré znovu nějakou vojenskou přípravu pro mladé zavést, že by to srovnalo mamánky do latě.
Tomu nevěřím. To je úloha rodin, aby si srovnala své puberťáky, to není záležitostí armády, aby je převychovávala. Armáda má za úkol obranu země. Co se týče mladé generace, tak ta v armádě skoro není a armáda by měla dělat vše, aby ji do svých řad získala, protože jsou to nejvýkonnější a nejzdravější lidé.
Podle statistik má Každý pátý voják v české armádě odslouženo přes 20 let. To klade na armádu velké finanční nároky do budoucna. A také jejich zdravotní stav, výkonnost, nároky na rodinu jsou jinde než u mladých vojáků. Proto bychom se měli o mladou generaci více snažit a do armády ji přilákat.
Pomůže i modernizace techniky a doplnění výstroje. Česká armáda je docela moderní organizace, kde se až na výjimky neřeší diskriminace. Majorka má stejné peníze jako major. To je málokde. Stejně jako otázka sexuality, kolegové z USA se nás ptají, jak řešíme gaye nebo transsexuály. Odpovídám, že to neřešíme, nemáme na to čas, naše společnost je liberální. Nevidím důvod, proč tyto lidi v armádě nemít.
A jsou tací v armádě?
Mám přátele gaye, kteří v armádě slouží, a je to v pohodě.
Proč se vrchním praporčíkům říká stříbrný generál?
Dříve ty praporčické hodnosti vypadaly jako generálské. Když se Luděk Kolesa (bývalý vrchní praporčík velitelství NATO v Norfolku v USA), který měl čtyři stříbrné hvězdy, posadil vedle svého šéfa čtyřhvězdičkového generála Mattise, tak nikdo nevěděl, kdo je kdo. Bylo to matoucí, a tak jsme to změnili, ale přesto štábním praporčíkům zůstala jedna olemovaná hvězda, která vypadá jako generálská. Zároveň je to pravá ruka náčelníka generálního štábu a je hlavou, generálem celého stříbrného sboru.
Proč odcházíte v pouhých 44 letech z armády?
Charakterem je vrchní praporčík funkce jako náčelník generálního štábu, tedy špička. Když není postup do NATO do nějaké adekvátní pozice, tak jediná cesta je civil. Vrchní praporčík by se neměl v armádě držet zuby nehty.
Není možné, abyste se stal důstojníkem?
Praporčíci jsou hrdí a nikdy z nich důstojníky neuděláte, protože důstojníci pracují jinak, a tak pracovat neumím a nechci.
Co budete dělat, půjdete např. ke zbrojařům?
Něco takového tady je. A chci působit v aktivních zálohách, kde bych chtěl uplatnit své zkušenosti.