Článek
Za jejích 93 centimetrů výšky může nová varianta genetické mutace, v současnosti známá pouze u tří lidí na světě. Příjemná a veselá mladá žena se rozhodla využít pozornosti spojené se zápisem mezi rekordmany k upozornění na potřebu změnit nahlížení společnosti na lidi s postižením.
Mým snem je, abych neskončila někde na úřadu za počítačem, kde budu těmto lidem vyplácet dávky
„Jsou většinou vnímáni jako slabí jedinci, kteří nutně potřebují pomoc. Já oproti tomu zastávám názor, že každý – bez ohledu na sociální či zdravotní status – má stejné právo plnit si své sny a cítit se výjimečně, protože každý jsme originál,“ tvrdí studentka oboru sociální a charitativní práce na Univerzitě Karlově.
Definitivně neroste od 15 let, kdy ji o poslední čtyři centimetry „natáhla“ operace, při které jí lékaři vyztužili páteř. O bolestech a potížích by se ale vůbec nezmínila, pokud by na ně nebyla přímo dotázána. Na život se dívá ráda a s nakažlivým humorem. O ten by se jednou právě chtěla v rámci budoucí profese dělit s lidmi, kteří, ať už kvůli nemoci, anebo kvůli zranění, hledají svoji roli ve společnosti.
Péčí o sestru obětoval školu, pomohla Armáda spásy
„Mým snem je, abych neskončila někde na úřadu za počítačem, kde budu těmto lidem vyplácet dávky,“ říká.
Jsem jiná, možná výjimečná
Svoji jinakost nebere úkorně, vnímala ji silněji jen v pubertě. U vrstevníků prý ale byla vždycky oblíbená. „Ve školce mě kamarádky vozily v kočárku pro panenku,“ vzpomněla. Později si za ní kamarádi chodili vylévat srdíčko – a tam nejspíš vznikl její vztah k sociální práci, kterou se rozhodla studovat.
„Jsem jiná, ale to může znamenat i to, že jsem výjimečná,“ zní její univerzální rada pro lidi, kteří mají tendenci se zavírat se svým trápením mezi čtyři zdi.