Nejhorší byl zápach z mrtvých těl, popisuje hrůzné výjevy po tsunami fotograf David Neff

„Přiletěl jsem na Phuket, který byl nejvíce zasažen vlnou tsunami, společně s celým západním pobřežím. Tuto oblast idylických pláží, dá se říci ráj na zemi, smetla vlna. Tam jsem se pohyboval už třetí den poté, co se to stalo,“ uvedl při vyprávění David Neff.

Pro fotografa byla cesta do Thajska další z adrenalinových pracovních výzev. V minulosti se s fotoaparátem pohyboval po různých válečných zónách. „Tahle událost pro mě ale byla nová. Já jsem zažil válečné podmínky, tohle ale překonalo veškeré mé očekávání. Rozhodně to patří do seznamu mých deseti extrémních zážitků,“ svěřil se.

„Zajímavé je, že fotograf se musí dostat na místo, odkud ostatní utíkají. To si málokdo uvědomí a o to je to těžší. Vy jdete vlastně proti proudu. Dostat se na ostrov Phi Phi, na jeden ze symbolů té katastrofy, bylo těžké. Musel jsem sehnat člun s nějakým rybářem, který mě tam vzal s mým kolegou Milanem Vodičkou, se kterým jsem tam tehdy jel dělat reportáž pro Mladou frontu Dnes,“ vyprávěl Neff, který v současnosti vede obrazové oddělení Novinek.

Během rozhovoru zmínil, že vůbec to nejhorší pro něj byl zápach z mrtvých těl, který se tehdy kvůli vysokým teplotám šířil téměř všude. „Je zvláštní o tom mluvit, ale já musím. Dodnes to pro mě je snad největší trauma. Byl jsem tam dva a půl dne poté, co se to stalo, a ty mrtvoly byly poměrně v pokročilém stadiu rozkladu a bez respirátoru nebo roušky se tam nedalo vůbec dýchat. To byl největší problém. Člověk se oprostil od toho samotného neštěstí a bojoval sám se sebou,“ sdělil v rozhovoru fotograf.

„Já dodnes vůbec nechápu, jak ti vojáci byli schopni to odklízet, protože to nemělo s člověkem nic společného. Z těch lidí se stala taková neidentifikovatelná černá opuchlá cosi. Často nikdo nevěděl, zda je to domorodec, nebo turista,“ dodal k jedné z fotografií, které v postižených zónách pořídil.

Mluvil také o tom, že třeba na ostrově Phi Phi během své návštěvy nepotkal ani kolegy z jiných médií, mezi domorodci a vojáky se tam ale pohyboval prý naprosto bez povšimnutí.

„To tak ale je vždy, když je ta situace opravdu vážná, extrémní nebo nebezpečná, tak si vás nikdo nevšímá. Ta psychologie je taková, že ti lidé jsou rádi, že tam je vlastně někdo s nimi. Když už je po všem, tak začne taková ta administrativní buzerace a zákazy, to je vždycky. Tady jsem ale chodil naprosto svobodně,“ komentoval dále své zážitky z thajských ostrovů.

Právě focení bylo pro Davida Neffa tím, co ho od připouštění si hrůzy nastalé situace drželo dál. „Tu situaci vnímám jen vizuálně skrze ten objektiv a snažím se udělat ty nejlepší fotky. Svým způsobem je to také takový trans. Tam je chaos a vy se v tom musíte nějak zorientovat a teď tu chaotickou situaci zjednodušit, aby ta fotografie byla silná, a to mě natolik zaměstnává, že si vůbec nepřipouštím, co se tam děje,“ řekl v rozhovoru.

Fotograf a držitel několika ocenění Czech Press Photo strávil v oblasti zhruba týden. Pomyslným vyvrcholením bylo rozloučení se zemřelými v poslední den roku 2004. „Místní tam uspořádali ceremoniál, takový buddhistický obřad, za oběti. Bylo to venku v podvečer v poklidném stylu. Udělali tam takový oltář, kam nosili květiny a ovoce. Začali se tam scházet i ti pozůstalí. To nebylo nijak organizované, ale najednou tam kolem mě byli lidé, kteří evidentně někoho ztratili. To bylo velmi emotivní,“ vzpomínal.

Celý rozhovor s Davidem Neffem o jeho zážitcích z Thajska si můžete pustit ve videu v úvodu článku, ve kterém můžete spatřit i některé z působivých snímků, které na místě vyfotil.