Nejdřív se jim u domu protrhlo koryto řeky, potom hráz rybníka. Domů se brodili vodou týden

„K našemu domu musíte do místní čističky a pak z ní přejít lávku. Jiná cesta k nám už nevede,“ říká mi pan Karel Vítovják před naším setkáním do telefonu. A má pravdu. K jeho domku se dostáváme skrze poničenou lávku přes původní koryto řeky Bělé.

To je dnes ale jen těžko rozeznatelné. Voda se rozlila snad úplně všude a kolem domu Vítovjáků teče stále. I devátý den po povodni. Domov rodiny zůstal na malém ostrůvku, který Bělá obtéká. Sklep je stále plný vody.

Jejich dům chránila pouze hráz ze štěrku a z toho, že se protrhla, není pan Vítovják vlastně překvapen. „Oni to v roce 1997 pouze vybagrovali a vyskládali kameny jako kaskády. My jsme jim říkali, že když přijde větší voda, tak to neudrží. A samozřejmě to tak bylo,“ popsal Novinkám.

Situaci osudnou sobotu nepomohl ani rybník ležící vedle řeky. Jeho hráz se den nato protrhla a způsobila další spoušť. Voda v místě strhla silnice, chodníky i takřka celý pozemek kolem rodinného domu.

Kvůli tomu se až do začátku tohoto týdne musel Karel Vítovják dostávat domů rozvodněnou řekou. „Já jsem chodil domů vodou a pak jsem to tady obcházel,“ ukazoval na okolní svahy po kterých se dostával do svého domku. Provizorních dřevěných lávek se díky dobrovolníkům, armádě a hasičům dočkal až začátkem minulého týdne.

Teď netrpělivě čeká, až se zbaví vody kolem domu. Bagr ale přijel koryto řeky upravit, jak nám obyvatel domku prozradil, až po týdnu doprošování se. „Teď konečně tu vodu bagrem odstavují, abychom mohli začít něco dělat a dostali na pozemek nějakou techniku,“ dodal.

„Voda nám vzala všechno, co bylo tady venku. Veškeré stoje, materiál, techniku, nářadí i šopy,“ prozradil. Dům, ve kterém dosahovala voda do výšky oken, má naštěstí pojištěný. „Už jsme dávali nějaké fotky, něco se řeší, ale není síla někam chodit, něco vyřizovat,“ dodal. Pojištění se navíc vztahuje pouze na dům a jeho zařízení, nikoliv na škody na pozemku.

Připomíná navíc rok 1997, který přinesl, jak se často říká, ničivé povodně. Karel Vítovják ale nepamatuje takovou katastrofu jako po letošní záplavě. „Tehdy v červenci to byla prostě pohádka oproti tomu, co je dneska. Je to horší a o hodně,“ bědoval.

Náročná byla pro rodinu také evakuace. „V sobotu už jsem utíkal z vody. Odcházel jsem v gumákách na prsa,“ prozradil. Do domu se dostal až v pondělí, kdy se záchranáři přijel zachránit většího pejska, kterého už by o víkendu evakuovat nezvládli.

„Tak jsme ho v pondělí zachránili. Chci poděkovat těm klukům, kteří pro něj do té vody vlezli a pomohli mi ho zachránit. Pejsek je v pořádku,“ řekl Karel Vítovják během rozhovoru.

„Zůstala nám nějaká drůbež, která se schovala různě na střechy. Králíci mi zbyli jen ti, kteří byli v kotcích nahoře, a ptáci, které chovám ve voliérách na dvoře, také,“ konstatoval.

Po záplavách bydlela rodina nedaleko u svého kamaráda, hned jak se dostali na svůj pozemek, začali vyklízet a vysoušet dům. Teď už jen čekají na chvíli, kdy odteče voda a bude se moci uklízet na pozemcích.

Bez pomoci dobrovolníků se ale neobejdou, těch během uplynulého víkendu dorazily desítky. Během pracovního týdne ale počet lidí klesá.

„Byli tady lidé z Českých Budějovic, od Zábřehu, z Brna, ze Znojma i z Moravské Nové Vsi, kde zažili tornádo a vědí, jaká to je katastrofa. Prostě lidi, které jsem v životě neviděl. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám pomáhají na celém tomhle zatopeném úseku. Cizí pro nás udělali více, než někteří místní,“ dodal Karel Vítovják.

Co bude dál, však rodina neví. „Manželka tady zůstat nechce,“ prozradil. „Já chci do bytu, tohle si možná můžeme nechat jako chatu,“ dodala Vítovjákova manželka, která ale před kamerou vystoupit nechtěla.

„Co ale tady s tím. Byty nejsou, peníze také ne a v sedmapadesáti letech někdo něco budovat pro mě asi nebude. Tak se asi budu snažit to dát dohromady a budu doufat, že se to počasí umoudří,“ dodal na závěr.