Nejdřív mě to zarazilo, pak jsem se rozesmál. Fialovy vize neberou vážně ani akademici

„Mě třeba trápí, jak to, že nemáme žádnou univerzitu mezi stovkami nejlepších na světě? Musíme mít a musíme vytvořit podmínky pro to, aby to šlo,“ prohlásil minulý týden v České televizi Fiala, který poté v diskuzi vysvětloval, proč potřebuje alespoň dvě volební období na to, aby Česko posunul na úroveň světových špiček.

Z tuzemských univerzit se ve světovém srovnání nejvýš probojovala Univerzita Karlova v Praze, která je podle nejnovějšího žebříčku vysokých škol podle metodiky QS World University Rankings na 246. místě.

Brněnská Masarykova univerzita se drží až na 408. místě, o pár příček za ní je pak České vysoké učení technické. Přední místa opanují americké a britské univerzity a třeba berlínská Svobodná univerzita je až na 97. místě, Technická univerzita ve Vídni pak na 190.

„Já potřebuju osm let a bude to. Budeme mít platy jako v Německu a budeme mít univerzity v té špičce, budeme tu mít špičkové firmy a nebudeme žádná montovna,“ nechal se premiér také slyšet v diskuzi na ČT.

Zvýšení skóre podle zástupců českých univerzit ale brání několik překážek.

„Vysoké školy jsou samosprávné instituce a jsou to ony, kdo se posouvá. To nedělá vláda. Samozřejmě je to podmíněno určitým množstvím financí. Kdyby se výrazně přidalo, pomohlo by to školám posunout se dál. Ale určitě nelze posunout všechny. Takže je otázkou, jak to premiér myslel a jaký má plán,“ divil se šéf Rady vysokých škol Tomáš Kašparovský.

Jeho instituce propočítala, že vysoké školství trpí hlubokým podfinancováním v hodnotě 11 miliard korun. Fiala už se nechal slyšet, že v příštím roce posílí rozpočty škol o rekordní čtyři miliardy. To ale na dorovnání dluhu nestačí.

„Celá řada škol je na hranici toho, co dokážou za daných možností dělat. A podle mě na tom nejsou špatně,“ řekl Novinkám.

Česká konference rektorů premiérovi navrhla, co by mohl pro posílení prestiže českých vysokých škol udělat.

„Kdybychom chtěli mít špičkové univerzity, potřebovali bychom tady mít zahraniční akademiky a studenty. Ale akademici sem těžko půjdou, když tu nejsou konkurenceschopné mzdy,“ řekla Novinkám šéfka konference Milena Králíčková. Mnohé vysokoškolské mzdy jsou totiž pod úrovní platů učitelů středních a základních škol.

V případě zahraničních studentů upozornila, že rektoři dlouhodobě usilují o uvolnění vízové politiky pro zahraniční talenty, ale stát více naslouchá zaměstnavatelským svazům, které už v oblasti víz dosáhly větší pružnosti.

Stát by podle Králíčkové také mohl více pomáhat s žádostmi o evropské granty. Zdůraznila, že spousta zemí podobné velikosti jako Česko podává násobně více žádostí, protože jim k tomu stát zajišťuje podporu.

Také podle šéfa vysokoškolských odborů Petra Baierla by se mohla vláda více snažit.

„Potřebujeme jedenáct miliard. Slevili jsme na šest po dohodě s ministrem školství Mikulášem Bekem (STAN), že v následujících třech letech poroste rozpočet vždy po šesti miliardách. Dostali jsme čtyři. Jsme za to rádi, taky jsme nemuseli dostat nic. Ale ve střednědobém výhledu je pokles,“ řekl Novinkám.

I on má za obdivuhodné, že za tak málo peněz je spousta vědeckých projektů na špičkové úrovni, stejně jako výuka.

„Ale ti lidé odcházejí. Když jsem pana premiéra slyšel, připadalo mi, že je úplně mimo realitu. Nejprve mě to zarazilo, zklamalo a pak jsem se rozesmál. Myslel jsem, že je 1. dubna, než jsem se podíval, kolikátého je, a uvědomil si, jak je to vážné,“ povzdechl si.

Podle něj by se teoreticky mohlo podařit, aby se některá z univerzit za osm let vyhoupla mezi první dvě stovky nejlepších škol světa, pak už ale jsou posuny pomalejší. „A financování univerzit z první stovky? To je absolutně nesrovnatelné,“ uzavřel.