Článek
„Když jsme obraz sundali, bylo na něm jen pár figur na černém pozadí. Při restaurování nás překvapila obrovská hloubka barev stejně jako složitá kompozice. Objevilo se několik nových postav, které mimo jiné osvětlily vztahy mezi figurami na plátně. V pozadí jsme našli zřejmě i autoportrét autora. Podle signatury jsme zjistili i přesný rok vzniku, Sandrart jej vytvořil v roce 1655, o rok později byl kostel vysvěcen,“ řekl Právu Číhalík.
Obraz pochází z poloviny 17. století a Sandrart na něm zachytil císařovnu Helenu při nalezení kříže, na němž byl ukřižován Kristus. Kompletní restaurací prošel obraz poprvé od svého vzniku. Hodně se na něm podepsalo i to, že za druhé světové války byl srolován na velký buben a odvezen do bezpečí mimo Brno. Na své místo se vrátil až v padesátých letech. Místo něj bylo v té době nad oltářem plátno napodobující barokní styl.
Díky bádání v pramenech se podle Číhalíka podařilo přepsat i dějiny obrazu. „Vědělo se o něm, že byl pořízen kapucíny pro brněnský kostel. Ale nevědělo se, kdo byl donátorem. Nyní víme, že jimi podle všeho byli bratři František a Valerián Magnisové.
Valerián byl členem řádu, a když kapucíni hledali nové místo pro klášter za hradbami, oslovil svého bratra, který byl majitel pozemků, na nichž stavba vznikla. František jako diplomat jezdil po střední Evropě a se Sandrartem se mohl potkat například na císařském dvoře a mohl jej oslovit se žádostí o obraz. Vzniklo tak vrcholné dílo 17. století, které tady nemá obdoby,“ popsal Číhalík.