Neděsme lidi, covid zvládáme, řekla primářka infekčního oddělení Bulovky

Je to čerstvá záležitost, ke které se vyjádřit nemůžu a neumím. Určitě to pro nikoho z nás není nic příjemného. My, kteří jsme jen pěšáci na šachovnici, jen doufáme, že systém se podaří uchovat, abychom mohli pečovat o naše pacienty.

Máme poměrně významný nárůst počtu pacientů. Přestože víme, že minimálně 80 procent lidí tuto infekci zvládne doma, tak zbytek vyžaduje nemocniční péči a z nich menší procento péči intenzivní. Pokud těch pacientů je určitý počet, náš systém to velmi dobře vstřebá a dá se s tím pracovat. Ale v okamžiku velkého nárůstu musíme přesouvat kapacity.

V rámci celé ČR se čísla ve všech krajích velmi pečlivě sledují, existují koordinátoři, kteří o tom mají přehled, a na centrálním dispečinku se všechno promítá. V okamžiku, kdy se zaplní kapacita, byť přechodně, jednoho z krajů, tak se musí pacienti přesunout do míst, kde je kapacita volná. Zatím to systém absorbuje a predikce jsou takové, že vývoj bude kulminovat během následujících dvou týdnů.

Doufáme, že poté se situace začne zklidňovat. Je to ale jen předpoklad, byť vychází z matematických modelů. Pořád pracujeme s živým organismem, který má velký potenciál nákazy, šíří se rychle.

V současné době ano.

Jsou připraveny rezervní kapacity. Že by došlo k náhlému zahlcení celého systému, to nepředpokládáme. Pokud by čísla hospitalizovaných rostla do desítek tisíců, jak jsme sledovali v jiných státech, tak by problém mohl nastat. Nechci ale nikoho dopředu děsit, protože náš systém je velmi dobře propracovaný. Nemá žádný smysl strašit lidi tím, že budeme dopředu říkat, že to nezvládneme. To je zcela kontraproduktivní,

Nechci se vyjadřovat o osobnostech, které si teď užívají slávu. Musíme vycházet z reálné situace, a my, kteří se o pacienty s covidem staráme, víme, o co jde, a maximálně se snažíme, aby se situace zvládla.

Jestli chce někdo děsit národ, tak nevím, co to má mít za efekt. Lidé se stejně chovají podle toho, co jim je doporučeno, aspoň doufám. Část populace je ale úplně vyděšená a tyhle informace mohou ovlivnit její psychické zdraví, což není správné. Já bych takovým zprávám vůbec nepopřávala sluchu.

V pátek ráno jsme měli zhruba osmdesát pacientů, z toho čtrnáct až patnáct na jednotce intenzivní péče (v sobotu se počet pacientů zvýšil na 109, přičemž  na jednotce intenzivní péče jich bylo 10; pozn. red.). Kapacitu ještě volnou máme, k tomu máme připravenou rezervu a v rámci transformačního procesu jsme otevřeli několik dalších oddělení kromě infekčního, kde je pacientů nejvíc. Je zde dermato-venerologické oddělení, kam můžeme pacienty umístit, oddělení následné péče, ortopedické oddělení, plicní oddělení a připravujeme i další, kdyby bylo potřeba. Pohyb v nemocnici denně sledujeme.

Sociální hospitalizace u nás v nemocnici prakticky nemáme. Už od jara se je snažíme vymísťovat co nejrychleji. Blokují lůžka pro lidi, kteří by potřebovali péči. Ponechávat sociální hospitalizace na nemocničních lůžkách považuji za nešťastné a byla bych i pro to, aby se pro ně otevřely další kapacity, což by řadě nemocnic pomohlo.

Na jaře byla trochu jiná situace. Pacientů u nás bylo relativně málo a zdravotnický systém to bez problémů zvládl. Byli jsme ostražití, protože jsme nevěděli, jak se situace bude vyvíjet.

Hledat viníka je strašně obtížné. Pokud dojde ke katastrofě typu chemické havárie nebo zemětřesení, je to tragédie, která je jednorázová a následky se odstraní. Tohle je úplně něco jiného. Infekce je živý organismus a nikdy neodhadneme, jak se bude přesně chovat, byť nějaké předpoklady máme.

Léto bylo klidné, pacientů bylo minimálně. Předvídalo se, že na podzim se situace zhorší, ale nikdo nevěděl, do jaké míry. Opatření se dělají podle toho, jaká je situace. Jejich účinnost se ale projevuje až po čase.

Chápu, že lidé nejsou úplně nadšení, když se nařízení každou chvilku mění. Pro lidi, kteří je stanovují, to jednoduché není. Reagují na nějakou situaci, vidí, že za tři dny se nic nemění, tak musí něco přidat. Je otázka, zda je to správné, nebo ne. Někoho za to odsuzovat nebo kárat je složité. Já jsem pro to, abychom žili pokud možno normálním životem.

Musíme chránit zranitelné skupiny obyvatelstva a soustředit se na péči, která je neodkladná. Nezabráníme šíření viru v komunitě, opatření ho mohou maximálně zpomalit. Nálož viru je vysoká a virus je hodně infekční. V rodinách a zaměstnání se lidé nákaze často neubrání. Svalovat vinu na ostatní je zbytečné, tohle je přírodní záležitost.

Omezí to kontakt mezi lidmi, to je jistě pravda. Otázka je, co se stane, jakmile se to zase povolí. Virus z populace rozhodně nevymizí. Opakuji ale, že není naším cílem ho zastavit, to nedokážeme. Měli bychom dokázat to, aby přibývalo méně případů, které musí jít do nemocnice.

Čeká se, až ta opatření doběhnou, musí se jim dát nejméně čtrnáct dní. Řekněme, že po 10. listopadu uvidíme, jestli se trend hospitalizovaných bude snižovat. O počtu pozitivně testovaných to v tuto chvíli není. Ale pokud budeme mít třicet tisíc nakažených a z nich budou tři tisíce najednou potřebovat nemocniční péči, to by samozřejmě problém už mohl být.

To se velmi špatně hodnotí, proč to zrovna u nás teď takhle vyběhlo. Na jaře se zase říkalo, proč toho u nás máme tak málo. Jestli proto, že jsme imunní, očkovaní, nebo víc živení. Zkoumá se, jestli v tom hraje roli genetika, nebo další faktory, včetně společenských. Ale ukazuje se, že to tak zřejmě není.

Virus v populaci byl, pak nastalo letní období, lidé odjeli, byli víc venku, kontaktů bylo méně. Teď se lidé vrátili z dovolených, do práce, děti šly do školy. Kdybychom tu veškerý život zarazili už v září, to by lidé určitě neskousli. Říci, že se v září děti nevrátí do školy, by bylo také špatně, protože v tu dobu se ještě nic nedělo. Proč se to zrovna teď u nás tak rychle šíří? Myslím, že je to zkrátka proto, že jsme součástí přírody. Můžeme spekulovat o tom, že jsme něco měli v létě udělat jinak, ale nejsem si úplně jistá, zdali to máme teď řešit.

Křivku teď určitě oploštíme a pak nastane pozvolné zmírňování opatření. Bude se velmi bedlivě sledovat, jestli křivka zase nestoupá. Mohou to samozřejmě v zimě zkomplikovat jiné respirační nemoci a bojíme se toho, co nastane, až přijde chřipka. Možná že její epidemie bude kvůli současným opatřením menší, ale tím si pochopitelně nejsme jisti. Prubířská doba bude na podzim, v zimě a možná v jarních měsících, to je ale čistě moje spekulace.

Myslím, že ne. Jednu dobu jsme si mysleli, že se virus s námi začíná sžívat, což bylo v době pozdního jara a léta, ale ukázalo se, že to bylo asi naše zbožné přání a že tomu tak není. Virus se chová v podstatě pořád stejně.

Některé země k tomu takto přistoupily. Promořování stejně bude, protože i kdyby byla k dispozici vakcína, neočekávám, že se nechá proočkovat sto procent populace. Pak je to otázka kolektivní imunity, při které by se virus už tak rychle nešířil. Velmi dobré by bylo, kdyby virus přicházel ve vlnách, mezi kterými bychom měli čas něco udělat, vyvinout lék nebo vakcínu, ale to se zatím nezdá.

Virus postupuje populací bez závislosti na ročním období. Promořování bude pokračovat, ale nevíme, jak dlouho to bude trvat. Jistě řadu měsíců, možná let. Situace ale rozhodně nebude stejná jako teď. Následující měsíce by se měly zvládnout a pak bude docházet k útlumu infekce.

Příliš ne. O jeho chování toho víme spoustu. Každá nemoc se chová podle nějakých pravidel, která mají nějaký základ. V tomto případě je to nemoc respiračního ústrojí, a pak může mít různé průběhy a různé komplikace. To ale vidíme i u jiných infekcí. Každý člověk reaguje trochu jinak, to záleží na virové náloži, na imunitě organismu, proměnných je celá řada.

Co se týče mladých a zdravých, je jich úplné minimum. Takových případů jsou jednotky a jsou spíš pro nás překvapením. Naprostá většina případů je takových, jaké jste jmenoval. Jsou to lidé vyššího věku, kteří mají nějakou nemoc, včetně obezity, která je vysoce rizikovým faktorem.

Máme v péči mladší lidi, co mají významnou nadváhu. U dětí nemoc probíhá velmi lehce a většinou o ní ani nevědí. Mladí lidé mají většinou minimální potíže, těžký průběh mají ojediněle. Pokud ho mají, může to být způsobené tím, že jejich imunita nezafungovala, nebo dostali opravdu silnou dávku viru. Je to ale skutečně okrajová skupina. I čtyřicátníci, což jsou pro medicínu mladí lidé, prodělávají covid v naprosté většině případů dobře.

Celý text rozhovoru s Hanou Roháčovou si můžete přečíst v sobotním Právu