Čechům se rodí rekordně málo dětí. Chybějí peníze, bydlení, školky i prestiž

„Vývoj a data za první pololetí letošního roku skutečně naznačují, že letošní počet narozených dětí bude výrazně nižší než 90 tisíc, nejnižší v historii sledování počtu narozených na území dnešního Česka,“ řekl Novinkám Tomáš Fiala z Katedry demografie Vysoké školy ekonomické.

Od ledna do září letošního roku se narodilo 69,2 tisíce dětí, meziročně o 11 procent méně.

Propad porodnosti byl přitom patrný už loni. V roce 2023 se narodilo 91,1 tisíce dětí, o 10,2 tisíce méně než o rok dříve. V roce 2022 bylo evidováno 101,3 tisíce narozených dětí, o 10,5 tisíce dětí méně než v roce 2021.

Za jev může podle Fialy i fakt, že do věku nejvyšší plodnosti vstupují ženy z početně slabých populačních ročníků 1995 až 2004, kdy byly každoroční počty narozených pod 100 tisíc.

„Hlavní příčinou je však klesající ochota mladých lidí mít v současné době děti,“ poznamenal. Lidé, kteří dosud dítě nemají, odkládají rozhodnutí, podle průzkumu Masarykovy univerzity roste i počet těch, kteří chtějí zůstat bezdětní. Jen 29 procent mladých lidí bez dětí v roce 2022 uvedlo, že děti v budoucnosti chce.

„Za hlavní překážku založení rodiny považují lidé problém získat samostatné bydlení a nedostatek finančních prostředků. Zde by stát mohl pomoci vhodnou prorodinnou bytovou politikou i nepřímou finanční podporou formou snížení daňové zátěže rodičů vychovávajících malé děti (například i formou snížení plateb zdravotního a sociálního pojištění),“ míní Fiala.

„A především by bylo potřeba vrátit rodičovství určitou společenskou podporu, prestiž a vážnost. Zdůrazňovat, že dobrá a harmonická rodina je ze společenského hlediska stejně důležitá nebo ještě důležitější než například dobré zaměstnání či nadstandardní finanční příjem. A že rodiče, zejména ženy, které se plně věnují svým malým dětem, zaslouží společenské ocenění a podporu, namísto občasné kritiky, že jsou s dětmi příliš dlouho doma a nepřispívají k rozvoji naší ekonomiky,“ zdůraznil Fiala.

Ladislav Rabušic z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se domnívá, že mladí lidé cítí silné ekonomické tlaky. „Cena za samostatné bydlení je vysoká, péče o děti je, zvláště, když chcete, aby dítě se mimo školu aktivně vyžívalo, nákladná,“ řekl Novinkám.

Vinu nese i jistá kulturní proměna životních hodnot. „Mladí upřednostňují osobní svobodu, snahu nevázat se, emancipované a vzdělané mladé ženy mají jiné priority než rodinný život a výchovu dětí,“ myslí si Rabušic. Ženy si navíc podle něj nejsou jisté, že se budou o chod domácnosti s partnerem rovnoměrně dělit, a obávají se, že jejich pracovní a životní aspirace nepůjdou s rodinným životem sladit.

Velkou roli hraje i vývoj ve světě. „Negativní enviromentální změny, které jsou laickou veřejností vnímány prostřednictvím proměny klimatu, a politická nestabilita, války a migrační tlaky ve světě vedou k úvahám, zdali do takového prostředí má vůbec smysl přivádět děti na svět,“ dodal Rabušic.

Klára Kalíšková z Vysoké školy ekonomické a výzkumného pracoviště CERGE -EI vidí za jeden z hlavních problémů fakt, že chybějí služby. „Když se podíváte na rozhodnutí, jestli mají lidé druhé či další dítě, tak významný vliv má, zda u prvního dítěte mají dostupnou předškolní péči, družiny atd. Čím méně ženám někdo pomáhá, a pomáhat může otec, babička nebo stát, tím méně jsou ochotné mít další děti,“ řekla Kalíšková. „Tento vliv je významnější než finanční podpora rodin,“ dodala.

Podle ekonomické expertky Českomoravské konfederace odborových svazů Hany Popelkové je třeba mladé rodiny podporovat celým komplexem opatření.

„Je třeba zajistit dostupné bydlení, ale i dostatečný výdělek, který mladým rodinám umožní pokrytí všech nákladů v době, kdy jeden rodič z důvodu rodičovství přijde o obvyklý příjem,“ poznamenala.

„Rodičovský příspěvek je nutno neustále valorizovat podle růstu životních nákladů, aby se rodina po narození dítěte neocitla v chudobě. Dále je třeba zajistit dostupné mateřské školky, aby byly nejen v blízkosti bydlení, resp. výkonu práce rodičů, ale i finančně dostupné. A v neposlední řadě je potřeba zvýšit finanční podporu rodin s nezaopatřenými dětmi, a to po celou dobu jejich péče,“ uzavřela.

Ve školkách jsou nyní převážně ročníky dětí z let 2018 až 2022. To se rodilo okolo 114 až 112 tisíc dětí ročně. Kapacity „státních“ školek, převážně ve velkých městech a Praze, jsou plné, rodiče tak děti často umisťují do soukromých či dětských skupin. Předškolní péče se tak stává významnou položkou v rozpočtu.

Zatímco soukromá školka vychází měsíčně za celodenní docházku i na více než 20 tisíc měsíčně, poplatky za dětské skupiny dotované státem jsou zastropované. V letošním roce činí maximální výše příspěvku od rodičů 5046 korun.

Alternativou k dětským skupinám budou i sousedské dětské skupiny, kde může pečující osoba hlídat až 4 děti u sebe doma. Měsíční úhrada od rodičů může být do 6670 korun, stát na jedno dítě dává pečujícímu okolo 12 tisíc.

„Přestože máme velký pokles porodnosti, pořád se nám stává, že se nám tříleté děti nedostanou do školek. A to nehovořím o tom, že školky často nabírají děti až od září po třetích narozeninách. Sice prošla s velkým nadšením změna, že školky mají děti brát ode dne jejich třetích narozenin, ale školky na ně často nemají místo,“ poznamenala Kalíšková.

Dětské skupiny by podle ní mohly mít zastropovaný příspěvek rodičů níž, aby byly finančně dostupnější. „Nicméně myslet si, že bude předškolní péče dostupná všem dětem zdarma, je utopie, tak to nefunguje nikde ve světě,“ uzavřela.