Článek
„Kolébka baletu je na Ukrajině a v Rusku, právě tam balet začínal. Řekli jsme si proto, že se určitě mezi dětmi najdou takové, které už do baletních škol doma chodily, a chtěli jsme se pokusit jim tímto nějak pomoct,“ vysvětluje vedoucí Baletní přípravky Národního divadla Jana Jodasová.
Lekce se konají jednou týdně, zatím se na ně přihlásilo asi 15 dětí, každý další týden však přicházejí nové. Mezi nováčky byl ve středu i jediný kluk skupiny, šestiletý Damian. Ten přijel do Česka začátkem března se svou maminkou.
„Slyšeli jsme první výbuchy a odjeli. Manžel o nás měl velký strach a druhý den nás odvezl na hranice. Na Ukrajině Damian studoval na škole choreografického umění v Žitomiru, takže jsme hledali tancování i tady,“ popisuje jeho matka Kateryna. „Moc se mi tu líbí,“ dodává po první lekci Damian.
Podobně jako on i mnoho dalších tanečnic již mělo z domova zkušenosti s baletem nebo například gymnastikou.
„Jsou tu ale i děti, které balet nikdy nedělaly a jen se jim to líbilo. Zatím se seznamujeme. Zjišťuji, čeho jsou děti schopné, a doufám, že se nám podaří dát dohromady i nějaký taneček, přeje si jejich lektorka Jodasová.
Lekce jednou týdně navštěvuje nyní kolem 15 ukrajinských dětí.
Ta vede českou Baletní přípravku Národního divadla již dvacet let, dětem z Ukrajiny se věnuje ve svém volném čase.
„Mám ty děti strašně ráda. Snažíme se, aby tady byly hlavně spokojené, aby měly aspoň na chviličku radost ze života. To je to minimum, co jim můžeme dát,“ myslí si Jodasová.
S dětmi komunikuje česky, učí se od nich ukrajinská slovíčka a dopomáhá si znalostmi ruštiny. S českými dětmi se ty ukrajinské dorozumívají skrze tanec.
„Vždy zhruba od půlky hodiny sem přiběhnou naše děti z přípravky, které je hned chytnou za ručičku a jsou celé šťastné, že s nimi můžou tancovat. To propojení funguje,“ myslí si lektorka.
Trikoty a piškoty darovaly české baletky
Národní divadlo vyhlásilo pro děti utíkající před válkou také sbírku baletního oblečení a obuvi. Naplněna byla během chvíle.
„Je to zásluha především naší baletní přípravky, českých dětí a jejich maminek. Jakmile slyšely, že mezi nás přijdou děti z Ukrajiny, přinesly dětem spoustu trikotů a cvičebního oblečení, aby měly co na sebe,“ popisuje ochotu Jodasová.
Vybrat si nový trikot a taneční piškoty tak mohly i šestiletá Kira a její kamarádka Solomija. Stejně jako mnoho dalších dětí, i ony musely ze svých domovů utéct jen s malou taškou. „Kira je na baletu potřetí, opravdu se jí to líbí,“ říká její matka Yana.
Kira a její kamarádky si vybírají taneční návleky a trikoty ze sbírky.
„Na lekce bude určitě chodit i nadále. Nějakou dobu tu zůstaneme. Manžel je v Kyjevě, ale dokud se situace nezlepší, tak zůstaneme tu a budeme dál chodit na balet,“ dodává maminka.
Lekce baletu pro ukrajinské děti plánuje Národní divadlo pořádat až do konce června, kdy začnou letní prázdniny.
Jaká bude situace na podzim, zatím nikdo neví. Podle Jodasové by se však pro nejtalentovanější děti mohlo najít volné místo i natrvalo v české Baletní přípravce.