Nářek krávy napíchnuté na stromě. Děti stále zpracovávají hrůzy tornáda

Za školáky z Moravské Nové Vsi dojíždí psychoterapeutka Zuzana Čepelíková. Asi s 275 dětmi měla sezení zatím poprvé.

„Když děti pozorujete zvenčí, nebo se bavíte s učiteli, tak to vypadá, že nějakým způsobem život běží dál. Ale největším spouštěčem je počasí. Například když začne pršet, tak půlka třídy to začne pozorně sledovat,“ popsala Novinkám.

Ve škole ještě nestrávily děti tolik času, aby se u nich začaly projevovat nějaké poruchy pozornosti nebo větší podrážděnost. I to však může nastat.

„Při přímé práci s dětmi jsme zjistili, že mají stále obrovské množství nezpracovaného materiálu, o kterém zatím vůbec nemluvily. Mají aktivované živé obrazy z tornáda. Sdělují zážitky, jako že kočka ulítla, kráva se napíchla na strom a nejhorší byly ty zvuky, než ji utratili. Obrazy mají stále živé,“ dodala Čepelíková.

Fyzické úrazy, které školáci utrpěli, prý na duších nenechávají zdaleka takové stopy jako to, co děti musely vidět.

Na terapeutech podle ní nyní je, aby u dětí aktivovali sebezvládací mechanismy a dětem vrátili odolnost. „Asi 95 procent dětí aktivuje kapacitu odolnosti. Uvidíme dál, jestli se to vrátí ve vlnách, nebo to tak zůstane,“ dodala.

S dětmi musí podle ní pracovat i rodiče. „Stane se, že paní učitelka bouchne při hodině o stůl a desetiletý chlapeček pak nechce do školy chodit, protože se mu rozjel stres z hluku tornáda. Děti nedokážou v noci usnout samy. Mnoho rodičů musí intenzivně několik hodin uspávat děti a dostat je do klidu. Při jakékoliv bouřce se děti stěhují do sklepa,“ popsala dál Čepelíková.

Zdaleka ne všechny děti však trpí těmito symptomy. Některé už se dokázaly s hrůzami tornáda vyrovnat. „Je důležité říci dětem „přežili jsme, hrozné věci se dějí, bouřka je jen bouřka, není to tornádo“,“ dodala psychoterapeutka.

Na psychickém stavu dětí se také podepisuje, jaké mají zázemí, zda už mají domovy opravené. „Jsou stále rodiny, kde sedm lidí bydlí v jednom pokoji u příbuzných,“ řekla Čepelíková.

Podle psycholožky obvykle trvá „vypojit“ symptomy od tří měsíců do roku a půl. „To je doba, kdy to nervový systém krok po kroku tráví,“ podotkla Čepelíková.

Psychologickou pomoc obyvatelům jihomoravských obcí zasažených v červnu tornádem poskytuje také například ústav Spondea, který se zaměřuje zejména na krizové situace v rodinách a pomoc dětem. V terénu poskytl pomoc 174 osobám, z toho 43 nezletilým.

Jak Právu sdělila metodická vedoucí Eva Pospíchalová, nejčastěji se na psychology Spondey obracejí rodiny s dětmi do 12 let. „Rodiče se potřebují poradit ohledně toho, jak děti podpořit, jak jim pomoci se zklidnit, když je přepadne náhlá úzkost a strach. Jedná se například o situace, když se zhorší počasí nebo když se musí vrátit (např. po pobytu u babičky) domů, do oblasti zasažené tornádem,“ sdělil Právu tým pracovníků Spondey.

Děti potřebují ostatním sdělovat, co prožily. „Často jim pomáhá ukazovat svou zkušenost prostřednictvím projektivní hry (terapeutické pískoviště, hra s plyšáky, vyprávění příběhů), kdy v bezpečném prostředí odehrají své vzpomínky na událost a vyjádří své potřeby jinou formou než verbálně,“ dodávají terapeuti.

U mladších dětí prý bývá úzkost a změna v chování více znatelná, rodičům se častěji svěřují. „Možná jsou strachy mladších dětí díky tomu pro rodiče viditelnější,“ poznamenala Spondea.

Starší děti mají například díky kamarádům širší podpůrnou síť, kterou mohou samy aktivně využít. Právě sdílení pocitů a zážitků je podle psychologů stěžejní. „Stává se, že starší děti svými procesy nechtějí „zatěžovat“ své rodiče, kteří mají spoustu práce. Našim úkolem je pak propojovat jednotlivé členy v rámci rodiny, aby v obtížných emocích nezůstávali sami a mohli se vzájemně vyslyšet a podpořit,“ dodal pro Novinky tým psychologů.

Často mají děti kromě potíží s usínáním i různé psychosomatické potíže, jako jsou bolesti hlavy, břicha, nechutenství. „Neschopnost se uvolnit, znovuprožívání události. Časté jsou úzkosti spojené se změnou počasí a potřebou kontroly bezpečí. Děti se mohou zdánlivě vracet do dřívějšího vývoje (tzv. regrese) - potřebují si více hrát, vyhledávají blízkost rodičů. Dochází i ke změnám v chování - např. působí více staženěji do sebe nebo naopak na sebe poutají více pozornosti než dřív, více kontrolují, jaké bude počasí,“ uvedla Spondea.

Jak dlouho budou podobné stavy u dětí přetrvávat, je pak prý velmi individuální a závisí to na více faktorech. Roli hraje rozsáhlost škod, zda děti přišly o své zázemí, pokojíček, hračky, mazlíčky. Důležitá je podpora nejbližších a návrat k běžným, pravidelným a známým činnostem.

„Ideální je, když se intenzita potíží snižuje, ale nemůžeme mít na děti nárok, aby byly rychle zase v pohodě a jako dřív. Je zcela běžné, že taková událost děti ovlivní a že zážitek tornáda integrují do svého životního příběhu. Zároveň je třeba hledat míru potíží, kdy už je třeba odborné pomoci - např. když už si sami rodiče neví rady, potřebují podpořit, když potíže zasahují do běžného života (např. kvůli počasí neodejdou do školy), když si samy děti o pomoc řeknou,“ poznamenávají psychologové.

Pomoci může dětem i škola. Posloužit může jako pevný a známý bod, o který se mohou opřít a ze kterého mohou čerpat pocit, že život jde dál. U některých dětí se však může zhoršit vlivem negativního zážitku i prospěch. „Některé děti, zejména ty s aktuálně silnou potřebou kontroly, mohou mít potíže se soustředěním, pozorností, mohou v myšlenkách odbíhat ke starostem o dům, rodinu, což se dočasně může projevit i ve školním výkonu,“ dodali psychologové.