Článek
Proti nim ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že plánovaná kontrola elektronickými náramky se finančně vyplatí, až dosáhne počet domácích vězňů aspoň pěti set.
Nad touto podmínkou ale soudci kroutí hlavou.
Neschopnost vypsat výběrové řízení
Podle slov ostravského soudce a člena republikové rady Soudcovské unie Antonína Šmuka Právu „jde o důsledek dlouhodobé neschopnosti ministerstva vypsat použitelné výběrové řízení na dodavatele elektronického systému.
Z logiky věci plyne, že nejprve musí být investice do systému a pak přijdou úspory“. Proč právě 500 náramků je hranicí?
Jak řekl Právu náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák, tolik lidí je schopna kontrolovat Probační mediační služba (PMS), která při neexistenci náramků supluje dozor nad dodržováním trestu.
Věznice tak dál praskají ve švech, ačkoli právě jim měl nový trest ulevit. A ministerstvo čeká na 500 vězňů, aby vyhlásilo nový tendr na náramky.
Ten minulý až za dvě miliardy, který zadala Daniela Kovářová a na kterém se podílel i další exministr Pavel Němec, musel být zrušen.
„Byl finančně předimenzován. Máme zájem o náramky v mnohem uměřenější, redukované a finančně přijatelné podobě,“ řekl Právu Volák.
„V tuto chvíli se neuvažuje o vyhlášení nového tendru. Platí teze, že jakmile bude pět set lidí ve výkonu, tak by se výběrové řízení vyhlásilo,“ dodal s tím, že se přesto ministerstvo spolu s PMS na nový systém dohledu již připravuje. Jak, odmítl zveřejnit.
Zdůraznil jen, že soudci kritizované finanční hledisko není jediné pro vyhlášení tendru. Důležité je, aby potrestaní byli pod hrozbou neustálé kontroly. „Jinak by nemělo význam ho ukládat a podporovalo by to nechuť soudů je ukládat,“ připustil Volák.
Neexistence náramků je ale pro resort i výhrou: zatímco dozor PMS stojí v průměru kolem 8000 korun ročně na jednoho vězně, při elektronické kontrole je to za stejnou dobu 28 tisíc korun.
Stále je to však méně, než na kolik vyjde ročně pobyt vězně za mřížemi − 318 tisíc Kč. I málo ukládaných trestů domácího vězení tak do konce loňského roku přineslo úsporu 40 miliónů korun.
Zdrženliví soudci
Soudce Šmuk se domnívá, že většina trestních soudců rezignovala na ukládání trestů domácího vězení, neboť nechápe jeho smysl a důvodně nevěří v jeho účinnost:
„Soudce je povinen při ukládání trestu zvažovat, který druh trestu bude mít, mimo jiné, největší výchovný dopad.“
Reagoval tak na slova ministra Jiřího Pospíšila, který loni na podzim rozladěně prohlásil, že „soudci mají aplikovat zákon a neohlížet se na to, jak ministerstvo zajistí jeho aplikaci“.
Podle Šmuka „ministr staví soudce do role tupého ukladače trestů, protože trest domácího vězení toho času výchovný aspekt zcela naplnit nemůže“.
Zdrženlivost soudců k domácímu vězení připouští také soudce Libor Vávra z pražského městského soudu: „Většina pachatelů bagatelní trestné činnosti jsou lidi s ne příliš stabilizovaným bydlištěm. Stěží jim lze proto ukládat masově domácí vězení. Nicméně by toto mohlo fungovat, kdyby existovaly prostorové náramky,“ řekl Právu.
Podle Vávry jsou kontroly přes Probační a mediační službu chybou.
„PMS přijalo zbytečně desítky lidí, nakoupilo auta a její pracovníci jezdí po bytech potrestaných a dávají jim dýchnout, místo aby pracovali s oběťmi trestné činnosti a dělali to, k čemu je služba zřízena,“ komentoval Vávra.
Dodal, že náramky by se daly využít i u lidí, kteří by s nimi nemuseli jít do vazby.
Budou v době krácení rozpočtu ale na náramky peníze? „Věřím tomu, protože peníze na náramky znamenají významnou úsporu ve výkonu trestu. To je silný argument, aby peníze byly,“ prohlásil Volák.