Nahlásili špínu v práci a teď chodí po soudech

Dva z nich pracovali pro ministerstva, jeden na pražském magistrátu. Svým přístupem zachránili státu více než miliardu korun. Kromě ztráty zaměstnání čelili i výhrůžkám, fyzickým napadením a trestním stíháním.

Jedním z nich je Jiří Chytil, který byl hlavní svědkem v kauze Opencard. V letech 2009 až 2010 vynášel policii informace z pražského magistrátu o předražené zakázce pro firmu Haguess. Její cena se proti původním očekáváním navýšila téměř desetinásobně. Ačkoliv údajně požádal policii o institut utajeného svědka, jeho jméno proniklo i do médií. Vyhodili ho z práce a kromě toho se jej snažili zastrašit.

„Další okamžik, který byl pro mě hodně psychicky těžký, byl, když někdo dvakrát navštívil můj byt. Otevřel a zamkl – vzal mi externí disky, na kterých byly materiály a data o případu,“ vzpomínal Chytil.

Nepomohlo ani to, že se přestěhoval. Policii oznámil až druhé vloupání, tím to ale podle něj také skončilo. O výsledku vyšetřování jej už nikdo neinformoval. Chytil byl nakonec odsouzen k odnětí svobody na 1,5 roku podmíněně právě kvůli kauze Opencard.

Údajně měl na firmě Haguess vymáhat 3,5miliónovou pokutu, ale neučinil tak. Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze se dovolal a nyní čeká na verdikt Nejvyššího soudu.

Podobně skončil i Vladimír Sitta mladší, svědek v jedné z kauz Ivo Rittiga, kterému v pátek soud udělil roční podmínku za tunelování rodinné tiskárny Neograph. „Pomáhal jsem protikorupční policii rozplétat jízdenkovou kauzu a odhalování obchodů Dopravního podniku. Pomáhal jsem jim jako insider a jako soudní znalec,“ uvedl Sitta.

Kromě toho, že jej následně začali lidé, na které poukazoval, označovat za podvodníka a lháře, přišla i další příkoří. „Krátce nato následovalo mé vyhození z práce. Přičemž můj poslední den v práci skončil tím, že jsem byl fyzicky napaden advokáty pana Rittiga přímo ve své kanceláři,“ sdělil. „Nedávno jsem musel vysvětlovat, jestli jsem pedofil a jestli si kupuji dětskou pornografii nebo ne,“ uvedl další následky svého oznámení.

Ačkoliv obvinění z pedofilie trvalo pouze několik dní a ve výsledku se ukázalo jako protiprávní, pro jeho rodinu byla celé kauza velmi nepříjemná.

O něco pozitivněji laděné jsou příběhy Jakuba Klouzala a Ondřeje Závodského. Klouzal pracoval jako IT expert na ministerstvu zahraničních věcí. Po nějakém čase si všiml, že IT zakázky jsou předražené.

„V té době jsem zmonitoroval už poměrně rozsáhlou síť nějaké mafie a věděl jsem, že mají vazby na policii. Takže jsem to nešel oznámit osobně, ale přes prostředníky,“ vysvětlil Klouzal.

Utajit identitu se mu ovšem nepodařilo. „Nejhorší situace byla, když jsem se dozvěděl, že jsem prozrazen. V ten moment jsem věděl, že je možné, že mě budou chtít zabít. Ještě horší to bylo, když jsem si uvědomil, co rodina,“ svěřil se.

Následně mu vyhrožovali, přišel o práci a čelil silnému psychickému tlaku. Po několika letech soudních sporů, kdy se snažil dokázat, že jeho výpověď byla protiprávní, nakonec soud rozhodl v jeho prospěch. Nyní pracuje jako expert na IT bezpečnost v mezinárodní korporaci a snaží se pomoci dalším oznamovatelům. Upozornil, že nebýt pomoci Nadačního fondu proti korupci, neměl by z čeho zaplatit náklady na soud, které se vyšplhaly na 700 tisíc korun.

Podobně šťastně skončil i případ Ondřeje Závodského. Bývalý vedoucí právního oddělení Zařízení služeb ministerstva vnitra začal poukazovat na podezřelé smlouvy. Sám přitom přiznává, že jej k tomu vedly čistě pragmatické pohnutky.

Kdyby totiž smlouvy podepsal, tak by byl spoluviníkem. Takhle jej nakonec vyhodili a začali mu vyhrožovat. Závodský musel dokonce na jeden čas ukrýt svoji manželku i s dětmi. Poté, co celou věc zveřejnil v médiích, proběhl v Zařízení služeb hloubkový audit, který odhalil mnohá pochybení. Závodský nakonec našel práci na ministerstvu financí, kde dělá náměstka.