Článek
Vraťme se do letošního června. Podle Marka Šnajdra jste už dva měsíce věděli, že policie „kauzu trafiky“ vyšetřuje. Konkrétně vy jste měl ve Sněmovně hovořit o tom, že se chystá velké zatýkání. Byl jste překvapen či zaskočen, když si přišli pro vás?
Je pravda, že se někdy od začátku června mluvilo o rozsáhlém zásahu policie proti vládě. Že ale budeme součástí tohoto balíčku, to jsem ale opravdu nemohl tušit. Policie na základě spekulací serveru Česká pozice a jakéhosi trestního oznámení vyšetřovala takzvané trafiky půl roku. Já osobně jsem 17. dubna na policii podával obšírné vysvětlení ve zcela totožné věci. Takže poté, co mě v noci 12. června bez jakéhokoli vysvětlení odvedli do cely předběžného zadržení, jsem byl samozřejmě v šoku.
Důvod vazby evidentně neexistoval. Pokud bych skutečně měl nějaký důvod ovlivňovat svědky, a to byl onen údajný důvod mé vazby, měl jsem na to dlouhé měsíce.
David Rath po svém zatčení označil vazbu za novodobou torturu a začal plédovat za změnu podmínek ve vazebních věznicích. Jak jste ji snášel vy? Jak jste ten měsíc ve vazbě trávil?
Jako novodobou torturu bych vazbu já osobně nenazval. Přístup vězeňské služby byl profesionální a korektní. Myslím, že tito lidé odvádějí dobrou práci v nelehkých podmínkách. I tak mi ale oněch pět týdnů asi navždy zůstane v hlavě jako nejhorší období mého života. Absolutní nejistota, co se bude dít za minutu, za hodinu. Jedinou jistotou je trvalé nepříjemné osvětlení cely a pravidelná strava. Samozřejmě nejhorší je naprosté přerušení kontaktu s rodinou, blízkými.
Těžko někdo bude čekat, že se sám označíte za úplatkáře a trafikanta. Přesto, považujete své jednání kolem daňového balíčku za etické? Nepřekročilo pomyslnou hranici politického vyjednávání?
Ten hollywoodský trhák, jak jej popisovalo obvinění, se jednoduše nikdy nestal. Byla to konstrukce, která lepila dohromady scény z odposlechů a sledování do skládačky, jako se lepí Kameňák ze zlidovělých anekdot. Příběh existoval jen v hlavách tvůrčího týmu. Jen nevím, kdo psal námět scénáře.
Ale vážně. Byl jsem osm let poslancem parlamentu a šest let předsedou poslaneckého klubu nejsilnější vládní strany. Vzdáním se poslaneckého mandátu jsem se připravil o zhruba 100 tisíc korun měsíčně platu a náhrad, kanceláře ve Sněmovně a v regionu, sekretariátu předsedy volební komise, asistentů. A to mluvím jen o materiální stránce věci. Za to jsem měl dostat neplacenou funkci pro svého bývalého spolužáka v jedné dozorčí radě. To je přece nesmysl.
Žalobci v doplněném návrhu na posouzení vaší „stíhatelnosti“ podaném k Nejvyššímu soudu odkazovali na řadu schůzek, které se měly konat mimo prostory Sněmovny. Měla se jich účastnit i Jana Nagyová nebo Roman Boček. Jak ta jednání probíhala?
Pokud pominu samotné hlasování, tak hlavní část práce poslance, hlavní část politiky vůbec, se odehrává na schůzkách. Ve Sněmovně, mimo Sněmovnu.
V drtivé většině je předmětem těchto schůzek buď nějaký text, jako třeba znění zákona, text prohlášení, stanoviska k daným tématům, podpora navrhovaných projektů, nebo personální otázky. Za dobu svého pobytu ve Sněmovně jsem absolvoval tisíce schůzek a jednání. Celé léto jsme se pokoušeli dojednat takové znění onoho legendárního (daňového) balíčku, abychom pro něj mohli hlasovat.
Někdy od podzimu 2011 byly ale naše osobní vztahy s Petrem Nečasem dosti napjaté. Roman Boček byl tím člověkem, který mi řekl, že se musím nad tuto osobní rovinu přenést a sednout si s předsedou strany k jednomu stolu. Podobné věty zřejmě říkala paní Nagyová Petru Nečasovi.
Jak byste popsal váš vztah s někdejší vrchní ředitelkou kabinetu premiéra Janou Nagyovou? Byl jste s ní v častém kontaktu?
Náš vztah byl velmi, velmi chladný, byli jsme na opačné straně barikády. Kontakt téměř nulový. Pokud nepočítám masové akce ODS, dají se naše setkání spočítat na jedné ruce.
Na druhou stranu myslím, že jsem člověk, který je schopen vyjít téměř s každým. Patří to k práci politika. Tady ale nemohu nevzpomenout na nekonečnou servilitu, mám-li použít tisknutelný výraz, některých i vrcholných politiků vůči paní ředitelce Nagyové. A se silným pocitem trapnosti to musím srovnávat s jejich dnešním kategorickým odsudkem. Nebyl jsem s nimi zbabělý tehdy, nemusím s nimi být statečný dnes.
Jste připraven i na možnost, že policie přece jen přijde s nějakým dalším obviněním, které by spadalo až do doby, kdy jste už nebyl poslancem?
Přijít může zjevně už kdokoli naprosto s čímkoli. Stejně jako může do Země narazit kometa. Já jsem ale nic nezákonného neudělal a jen tak se nedám.
Související témata
Petr Tluchoř před zahájením středočeského sněmu ODS
Jana Nagyová na kongresu ODS v listopadu 2012
Celý rozhovor si můžete přečíst ve středečním Právu.
