Článek
S myšlenkou obrody zahrad přišli manželé Gabriela a Ivo Studenští, kteří se do Lipníku přestěhovali před čtyřmi lety z Brna. Ivo, původem Valach, se vrátil do rodiště své maminky.
„Máme tu v Lipníku opičí strom, po kterém s kamarády jako malá skákala moje mamka. A teď si v jeho koruně stejně hrají i naše děti. Lipník je nádherné město a piaristická zahrada volá po zvelebení. Je tu nádherný prostor pro vybudování komunitní zahrady, s užitkovými, ale i okrasnými rostlinami. V zadní části areálu může vzniknout ovocný sad, část prostranství může sloužit pro kulturu pod širým nebem,“ říká Ivo, vystudovaný ajťák, který se stále častěji snaží nabírat energii v přírodě.
Jeho žena Gabriela má k zahradě ještě blíž, je vystudovaná zahradní architektka. „Přijde nám líto, že uprostřed města stojí nevyužitých dva a půl hektaru zelené plochy, která je v neudržovaném stavu a pro veřejnost uzavřená. Toto místo s bohatou historií má přitom obrovský potenciál. Přáli bychom si ji oživit, aby byla užitečná pro obyvatele města i jeho návštěvníky. Vrátit ji alespoň částečně do podoby, jak sloužila novicům a řeholníkům v piaristické koleji, kteří tu pěstovali plodiny pro svoji potřebu a na prodej na trzích či květiny pro výzdobu kostela.
Bylo by hezké navrátit část zahrady do podoby čtyřúhelníkových záhonů, které v minulosti protínaly cesty a chodníčky,“ vysvětluje Gabriela v místě, kde začal svou školní dráhu zakladatel genetiky, moravský přírodovědec Gregor Johann Mendel (1822–1884). Právě po jeho pokusech s hrachem, díky kterému Mendel odvodil pravidla dědičnosti, si skupina přátel snažící se o obnovu zahrady pojmenovala svůj spolek. Nese název Hrášek.
V zahradě pobýval i genetik Mendel
Zálibu v zahradách si původní obyvatelé kláštera přinesli z Itálie. První zmínky o lipenské zahradě pochází z roku 1638. Základy dnešní plochy získala zřejmě v 70. letech 17. století, kdy byla postavena současná budova koleje. Už v devatenáctém století ale začala chátrat. A v první polovině dvacátého století byl vykácen i její původní ovocný sad.
V areálu pak vzniklo několik skleníků a pařenišť. Po sadu zbyla pouze jediná hrušeň při hraniční zdi areálu. „Má asi sto deset let, stará odrůda pchavka. Chceme ji udržet při životě a rozmnožit. A její mladé rouby pak použít při znovuobnovení ovocného sadu,“ plánuje Ivo Studenský.