Článek
V poslední době vás bylo slyšet v debatě o uzákonění manželství pro všechny, tedy i pro homosexuály. Myslíte si, že návrh projde?
V prvním čtení jsem pro, protože diskuse patří na půdu parlamentu, ale doufám, že to ve třetím čtení neprojde. Navrhnu řešení, které lze stručně charakterizovat jako: práva ano, manželství ne.
Jsem zastáncem toho, aby se narovnala práva, která například stejnopohlavním párům komplikují život, jako je možnost si vzít příjmení partnera, mít společné jmění, dědit po druhém, vdovské a vdovecké důchody, přisvojení dítěte druhého partnera atd. Ale nesouhlasím s tím, aby se tomu říkalo manželství.
Proč, když jde jen o pouhé slovo?
Debatu je třeba brát v kontextu dnešní doby, která směřuje do absurdní roviny, kde se všechno relativizuje a je pomalu vulgární dělit lidi na muže a ženy. Vytvářejí se toalety pro třetí pohlaví, máme tu kvóty, měníme hymny, mění se pozdravy jako dámy a pánové atd. A právě snaha prosadit manželství pro všechny je projevem této relativizace.
Není dobře všechno relativizovat. Společnost funguje na určitých symbolech, tradicích a hodnotách. Z mého pohledu je manželství symbol vztahu muže a ženy, jehož základním cílem je plození dětí. Mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím prostě vždycky bude rozdíl.
Proto za sebe říkám, mít manželství pro muže a ženu a vedle toho registrované partnerství pro ostatní se stejnými právy a povinnostmi. Možná by šlo se zbavit slova „registrované“, aby bylo jen partnerství.
Předseda sněmovního podvýboru pro ochranu spotřebitele Patrik Nacher
Troufám si říct, že by na můj návrh mohli kývnout jak zastánci manželství pro všechny, tak ti, kteří chtějí do Ústavy zakotvit manželství jako vztah muže a ženy.
Umožnilo by vaše řešení adopce dětí všemi páry?
Obecně si myslím, že dítěti je lépe v láskyplném prostředí rodiny než v ústavu. Na druhou stranu bych se nerad dočkal jakési pozitivní diskriminace ve prospěch stejnopohlavních párů při rozhodování o adopci.
Emoce budí tzv. Istanbulská dohoda, která řeší násilí na ženách, její kritici ale namítají, že otevírá vrátka různým interpretacím genderu. Myslíte si, že ji Sněmovna ratifikuje?
Lidé, s nimiž jsem mluvil, jsou spíš proti. Mně na té úmluvě vadí to pokrytectví, že pod slupkou boje proti násilí na ženách se skrývá genderová ideologie, to je skandální.
Nikdo mi zatím nebyl schopen odpovědět na dotaz, co nového Istanbulská úmluva přináší
Stejně tak je nepřijatelné, že se dělá následující zkratka: kdo chce bojovat proti násilí na ženách, tak je pro ratifikaci úmluvy, a kdo ne, tak je proti. To je úplný nesmysl. I těm, kteří s úmluvou nesouhlasí, je jakékoli násilí cizí.
Kdyby došlo na ratifikaci úmluvy, co by se stalo?
To nikdo neví, protože formulace týkající se boje proti genderovým stereotypům jsou napsány velmi vágně a nikdo neví, co to všechno může vyvolat, pokud jde o školy, osnovy, výchovu, kontrolu atd., co je a co není verbální útok. Těch nejasností je řada.
Stejně tak nechápu argument typu, že ratifikací úmluvy se pro náš právní řád nic nezmění. Pokud to tak je, tak proč bychom ji měli přijímat? Nikdo mi zatím nebyl schopen odpovědět na dotaz, co nového Istanbulská úmluva přináší a jak obohacuje náš boj proti domácímu násilí. A pokud máme nějaké mezery, proč je nemůžeme zaplnit sami bez této úmluvy, která s sebou přináší spoustu genderové ideologie?
To jsou ale věci, které říkám dlouhou dobu, a věnoval jsem se tomu ve své knize Šílenosti doby korektní, kterou jsem napsal ještě předtím, než jsem byl zvolen do Sněmovny a než jsem měl ponětí, že na tyto věci dojde. Jen jsem netušil, že nás to tak brzy dožene.
Je to ale problém v Česku? Není naopak naše společnost proti těmto inovacím imunní?
Naštěstí ano. Je jedině dobře, že Švejk, co je v nás, nás chrání před tímto virem absurdního boje proti stereotypům, který se šíří po světě. Ale nerad bych se dožil toho, že ženě nebudu smět otevřít dveře nebo pomoci do kabátu. Proto je třeba na tyto věci upozorňovat a proti této salámové metodě bojovat.