Na výlov Španěláku se jezdí kvůli dobrému jídlu a pohodové náladě

Vyhlášený je především rybí salát. „Děláme si ho sami, my rybáři. Prvořadé je obstarat ryby, potřebujeme asi sto kilo,“ uvedl Petr Tichý s tím, že rybníků je v okolí víc. Většinou se ale na březích při jejich výlovech nabízí klobása.

„My jsme se rozhodli být styloví. Vlastně to má počátek už v minulosti. Rybník patřil pod zdejší JZD, které mělo družbu s Uhlířskými Janovicemi. Odtud si naši předchůdci přivezli recept na salát i na kapří podkovy po Novohradsku, které tu rok co rok také smažíme,“ dodal Tichý.

Španělák nepatří k velkým rybníkům. Je to spíš rybníček o výměře 0,38 hektaru. Využívá se jako chovný.

„Na rybaření máme ještě jeden rybník přímo v Praseku. Tady máme především kapra a lína, někdy i štiku. Ta tu letos nebyla vysazena, protože jsme si chtěli vytvořit vlastní plůdek. Velké ryby se tu vytřely a my získali kapří plůdek,“ vysvětlil Petr Tichý.

„A ten největší kapr, ten se vždycky vracel zpět. Řadu let jsme tu tak měli kapra Vaška, Jardu a někdy před dvanácti lety i Jirku,“ připojil se František Vlasák. Je už pamětník, který byl u začátků zdejších výlovů.

„V minulosti tu rybník byl, ale zanikl. Hradecká gumovka sem vyvážela pneumatiky a simerinky (hřídelové těsnicí kroužky). Pak to jednou chytlo a hořelo asi čtrnáct dní. A když se to likvidovalo, rybník se znovu obnovil,“ zavzpomínal František Vlasák.

Žádná překvapení se prý při výlovu většinou nekonají. Rybáři mají o tom, co jim plave ve vodě, přehled.

„Jen jednou v tom druhém rybníku, v Praseku, nám někdo hodil sumce. Sám připlavat nemohl, protože rybník nemá přítok. Napájí ho voda ze studní. Moc příjemné to nebylo, protože nám tam zlikvidoval všechny líny,“ vysvětlil Vlasák.

„Tady trochu bojujeme s nutriemi. Žije jich tu asi pět a vrtají nám do břehu. Největším predátorem je ale volavka, která tu také létá,“ dodal Petr Tichý a ukázal na nebe, kde právě jedna kroužila.

Atmosféru na břehu Španěláku vytváří nejen dobré jídlo, ale i hudební doprovod. Ani letos tu nemohl chybět třiaosmdesátiletý František Hušek s harmonikou.

„Harmoniku jsem si koupil hned, jak jsem si vydělal první peníze. Tady hraju vždycky nejdřív rybářské písničky, jako Lovili rybáři, Tálinskej rybník, a pak postupně přidávám lidovky. Dneska je krásně, ale pamatuju i na deště, kdy jsem seděl pod okapem, ale i tak bylo veselo,“ připomněl František Hušek.