Na Točné opět zabouří motor hurricanu

Letišti se podařilo zakoupit stroj se sériovým číslem P3351, který koncem léta 2022 přeletěl do Francie, kde ho čekala přestavba na dvoumístnou verzi. Ta už se neuskutečnila a začalo restaurování stroje.

Protože bylo cílem mít letuschopný stroj, úsilí se soustředilo na generálku motoru RR Merlin 35, který provedla americká společnost V12, jež se soustřeďuje na údržbu a opravy těchto slavných agregátů, které poháněly nejen hurricany, ale také spitfiry a mustangy od verze P-51B výše. Generálka zabrala tři měsíce.

Současně probíhala i renovace draku v Británii, každý díl se prověřil a u těch, které to potřebovaly, se provedla oprava.

Renovovaný stroj měl dlouhou historii, v roce 1940 se dokonce účastnil bitev o Francii a Británii. Vyroben byl v továrně firmy Hawker v Brooklands a zalétán byl 28. března 1940. Na konci května odletěl do Rouenu, kde se účastnil bojů v první polovině června 1940 v řadách 73. perutě a pomáhal i zajišťovat stahování britských vojáků z Dunkerku v rámci operace Dynamo.

Do Británie se vrátil s dalšími 10 hurricany 18. června. Prvních bojů při obraně Británie se účastnil ještě v řadách 73. perutě, ale po nepovedeném přistání, kdy stroj skončil na nose, musel do opravy.

Opravený sloužil od září v 32. peruti v Biggin Hillu, kde se zapojil nejen do výcviku, ale také do hlídkových letů nad Severním mořem. Od prosince sloužil v americké dobrovolnické 71. peruti při dalších hlídkových letech.

Protože Hurricany Mk. I byly od jara 1941 ve výzbroji nahrazovány modernějšími Mk. II, skončil stroj u výcvikové jednotky 55. OTU a v srpnu 1941 byl poslán na přestavbu na verzi Mk. II, přičemž dostal nový motor RR Merlin XX a nové sériové číslo DR393. Stal se jedním ze strojů, které byly v rámci smlouvy Lend and Lease poslány do Sovětského svazu, kam ho dopravil konvoj PQ 16. V Murmansku zakotvil 30. května 1942. Tam na něj namalovali nejen rudé hvězdy, ale také nahradili původní kulometnou výzbroj čtyřmi kanony ráže 20 mm.

Během zimy 1943 byl sestřelen a nouzově přistál v tundře, kde odpočíval padesát let. Pak byl vyzvednut a zrestaurován firmou Hawker Restorations, specializující se právě na obnovu letuschopných Hawkerů Hurricane.

Stroj P3351 sice měl pestrou historii, ovšem českoslovenští piloti na něm nelétali. Vzhledem k tomu, jaké měl sériové číslo, rozhodli se na Točné mu dát zbarvení z fotografií dobře známého stroje s kódovými písmeny NN-D od 310. perutě létající z Duxfordu, který byl vyroben ve stejné době, ovšem v továrně Gloster a nesl sériové číslo P3143.

Československá 310. peruť ho dostala 27. července. Sloužil u ní od 16. října, kdy se kvůli poruše motoru zřítil. Pilot Jan Chalupa sice vyskočil, ale neotevřel se mu padák.

Létala na něm celá řada československých pilotů včetně velmi známých, jako byl československý velitel peruti Alexander Hess, letecké eso a budoucí náčelník osvěty inspektorátu čs. letectva Svatopluk Janouch, Emil Fechtner a vůbec nejčastěji další letecké eso Bohumír Fürst, který s ním zaznamenal několik sestřelů (7. září Messerschmitty Bf 109 a pravděpodobně i Bf 110 či 15. září Dornier Do 17). Další dva sestřely na něm zaznamenal už 3. září Gordon Sinclair a 9. září letecké eso Stanislav Fejfar a 18. září další eso Eduard Prchal.