Na světě jsou jen dva kusy. Pětitisícovka z roku 1919 může trhnout aukční rekord

„Je to takový modrý mauritius pro sběratele bankovek,“ vyzdvihuje unikátnost bankovky přirovnáním k nejznámější známce světa sběratel a spolumajitel pořádající aukční společnosti Aleš Kohout.

„Jedná se o jeden ze dvou dochovaných a známých exemplářů. Obě bankovky jsou v soukromých sbírkách, to znamená, že ani Národní muzeum ani Česká národní banka, i když obě instituce mají krásné numismatické sbírky, v nich tento exemplář zastoupený nemají,“ přibližuje.

Ve sběratelských kruzích se ví zhruba o třiceti šesti exemplářích její perforované verze. Jedna taková byla před čtyřmi lety vydražena za 14,5 milionu korun, a stala se tak nejdražší bankovkou prodanou v aukci na území České republiky.

Do listopadové dražby však vstupuje pětitisícovka bez perforace, která má pro sběratele ještě vyšší hodnotu. Aukční dům proto čeká, že by mohl být dosavadní aukční rekord překonán.

„Vyvolávací cena bankovky je 2,5 milionu korun, ta výsledná cena bude samozřejmě překvapením, ale já ji očekávám někde kolem 20 milionů korun,“ vyčísluje její potenciální cenu Kohout.

Unikátní červená státovka, tedy platidlo vydané vládou a ne bankou, patří do sběratelsky nejcennější emise první republiky.

„Emise 1919 je první emise samostatného Československa, vznikla po kolkovaných bankovkách. Celá emise je od jedné koruny do pětitisícovky, s tím, že většinu bankovek vytvořil Alfons Mucha,“ vysvětluje sběratel.

Jen podoby dvou nominálů 1000 a 5000 nebyly vytvořeny známým malířem a grafikem a nesou stejný motiv jako rakousko-uherská tisícikoruna z roku 1902 – secesní ženský portrét manželky jednoho z autorů, paní Leflerové.

„A zajímavostí je, že v době oběhu bankovky se o této informaci moc nevědělo a lidé si mysleli, že je to zabitá císařovna,“ zmiňuje Kohout.

Mezi lidmi kolovala pětitisícovka jen necelé dva roky – kvůli častému padělání. „Celá emise roku 1919 byla zlatým věkem padělatelů, prakticky každý nominál byl padělaný, a to pravděpodobně z důvodu ne úplně šťastného a kvalitního tisku. I proto byla bankovka velice rychle stažena, a proto je tak velice vzácná,“ objasňuje odborník.

I dva tehdejší padělky, vídeňský a polský, bude možné na konci týdne vydražit. Vyvolávací cena je 50 tisíc korun.

Mezi více než 1500 nabízenými položkami v celkové vyvolávací hodnotě pět milionů Kč bude například i vzácná slovenská padesátikoruna z roku 1940. Vydražit by se podle Kohouta mohla za víc než 600 tisíc korun.

„Je to druhé vydání té bankovky, nikdy se ale nedostala do oběhu, je známo pouze sedm kusů. Zajímavostí je, že máme zmapovanou historii této bankovky od roku 1970, kdy byla objevena německých sběratelem v Berlíně, a od té doby se ví, v jakých sbírkách se pohybovala. Celou dobu byla v zahraničí a dnes ji poprvé nabízíme na území České republiky,“ přibližuje.

Nového majitele bude na aukci konané 15. a 16. listopadu hledat také půlbon (50 haléřů) z roku 1959. „Je to druhá emise Tuzexu a je to poprvé, co se nějaká bankovka z druhé emise dostává na trh. Vyvolávací cena je 20 tisíc korun a tu cílovou cenu si nedovolím odhadovat, může být velice vysoká,“ naznačuje majitel společnosti bankovky.com, která aukci pořádá.

Trh vzácných bankovek přitahuje postupně další a další sběratele, pro které jsou nejenom koníčkem, ale také investicí.

„Každý sběratel je trochu investor, čím více oboru rozumí, tím má investice vyšší výnos v jeho prospěch,“ říká Kohout s tím, že se o numismatiku zajímá široký okruh lidí od ředitelů velkých společností po studenty.

„Když chce někdo začít se sbíráním bankovek, určitě by neměl začínat tím investičním pohledem, ale koupit si kvalitní katalog bankovek, nastudovat si je a sbírat s rozmyslem ty lepší zachovalosti. A potom z toho ta investice vznikne sama,“ doporučuje těm, kteří chtějí do sběratelství platidel teprve proniknout.