Na Šumavě se po sto letech objevil vzácný „velký piškot”

Jak připomněla správa národního parku, kornatce odborníci naposledy na Šumavě zaznamenali v letech 1905 a 1907. Přítomnosti kornatce si velmi cení i proto, že jeho populace v Beskydech se zmenšuje.

„První nález na Šumavě byl vysloveně náhodný, když ho loni objevili naši lesníci v oblasti Medvědí stezky na Stožecku poté, co ho vysypali z kůrovcového lapače. Už tehdy jsme si s kolegy entomology říkali, že jeho populace nebude jen o pár kusech, ale bude určitě větší, protože šance, že by náhodně spadl do lapače ojedinělý exemplář, je asi tak velká jako vyhrát jackpot v loterii," popsal Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Letošní monitoring následně potvrdil výskyt kornatců v okolí Hučiny a v masivu Třístoličníku, kde objevili desítky kusů, přičemž mají za to, že nejde o konečná čísla a při dalším zkoumání objeví masivnější výskyt brouka.

Toho odborníci označují za pralesního specialistu, který se vyskytuje pouze v oblasti se stojícími torzy suchých jedlí nebo smrků velkých rozměrů, na nichž se vyskytují troudnatci – tedy dřevožijné houby.

„Tato torza navíc musejí být alespoň 10 let odumřelá a nejlépe osluněná. Vyhovují mu tedy místa, kde umírá více stromů najednou,” popsala správa parku, proč má kornatec na Šumavě vhodné podmínky.

„To, že jsme ho objevili v oblasti Třístoličníku, souvisí právě s odumřením horního stromového patra vlivem kůrovcového žíru a následném 'dozrání' dřeva nastojato. Potvrzuje se tak, že právě tady jde o prales ve všech jeho podobách," popsal Dvořák.

Dalším znovuobjeveným druhem je roháček jedlový. Ten byl doposud popisován jen v Beskydech či Jeseníkách nebo v Českém lese. Roháček obývá tlející kmeny jedlí, smrků a výjimečně také buků.

„Roháček jedlový potřebuje pro svůj život dostatek mrtvého dřeva, které je hodně rozložené a má takzvanou hnědou hnilobu. V tomto dřevě se vyvíjí z larvy až po dospělce. Kmeny opouštějí až dospělí brouci a ani ti nemigrují na velké vzdálenosti," uvedla Pavla Čížková ze Správy Národního parku Šumava.

Entomologové objevili v bezzásahových územích Šumavy, kde zůstává dřevo k zetlení, i další ohrožené druhy. Je to například kriticky ohrožený tesaříkovitý brouk trnoštítec horský nebo druh kovaříka Ampedus auripes či kovařík Danosoma fasciata.

„Díky takovým objevům se dá říci, že území Národního parku Šumava funguje jako taková archa Noemova. Uvedené druhy brouků totiž musely někde skrytě přežívat a čekaly na příležitost, až se zde utvoří podmínky pro jejich rozšíření. Takové podmínky jsou právě jen v bezzásahových oblastech, které jsou v národních parcích nebo v některých částech chráněných krajinných oblastí. A definuje je velké množství odumřelých stromů," dokladoval ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený jeden ze smyslů bezzásahových zón.