Na Slovensku umírají psi v zoufalých podmínkách, nejhorší situace je na východě země u osad. Pomáhají i Češi

„Nejhorší je vědomí, že přes veškerou snahu nedokážu pomoct všem, kteří to potřebují,“ říká zakladatelka a provozovatelka záchranné stanice Farmy Happy Silvie Kondorová z Veľkých Kapušan na samém východě Slovenska u hranic s Ukrajinou a Maďarskem. Právě tady je prý situace domácích mazlíčků nejhorší.

Lidé z osad, bez ohledu na národnost, se ke psům podle Kondorové chovají opravdu hrozně.

„Děti je často berou jako neživou hračku, se kterou si mohou dělat doslova, co chtějí. Jsou vynalézavé a dělají psům věci, které raději ani nechci popisovat. Jsou v tom bohužel vychováváni, nikdo se tam o psy nestará. Absolutně neřeší veterinární péči či sterilizaci, považují to za zbytečnou investici,“ konstatuje Kondorová.

Podotkla, že když se fence narodí štěňata, zůstávají často na pospas svému osudu.

Nejvíce opuštěných psů se podle ní pravidelně objevuje na jaře a na podzim a pak také v lednu po Vánocích, kdy se lidé zbavují nechtěných živých vánočních dárků.

O tamní situaci se zajímá i Zoologická zahrada v Táboře s ředitelem Evženem Korcem. „Situace na Slovensku je o to horší, že záchraně zvířat nepomáhá ani legislativa. Ta naopak usnadňuje jejich hromadné zabíjení. Vyhláška umožňuje psa v útulku, o kterého nikdo neprojeví zájem, po měsíci usmrtit. A to i v případě, že je zcela zdravý,“ konstatoval mluvčí Zoologické zahrady v Táboře Filip Sušanka.

Upozorňuje, že podle státní slovenské veterinární správy se tam ročně utratí asi dva tisíce psů. „Skutečná čísla však budou podle odhadů tamních ochránců ještě vyšší. Často ani nečekají na uplynutí onoho měsíce. Pokud veterinář po odchytu řekne, že pes není zdravý, usmrtí ho okamžitě,“ zdůraznil Sušanka.

Upozorňuje, že pokud pes projde zmíněnou selekcí, nemá ani zdaleka vyhráno. Umístí ho do karanténní stanice, jejichž podmínky jsou podle mnohých svědectví ochránců i spousty videí katastrofální. Psi musí často přežívat ve stísněných kotcích přímo na holém betonu, který se v letních vedrech rozpaluje. Jsou natočeny naopak i situace, kdy v zimě trpí žízní, protože jim zamrzla voda v misce a nikdo ji dlouho nevyměnil.

Chybějící péči veřejných institucí se snaží nahradit dobrovolníci a ochranářské spolky. Do pomoci se stále více zapojují i lidé z Česka a dalších zemí. Celá řada Čechů vyráží pro psy právě na Slovensko tak jako Tomáš Kalčík se svou přítelkyní Oli Divišovou.

„Pejsek z útulku byl pro nás jasná volba. A protože v místních útulcích byli psi buď příliš velcí, nebo postarší, sledovali jsme stránky útulků slovenských, kde se nachází psi nejen ze Slovenska, ale třeba i Ukrajiny a Rumunska,“ sdělil Novinkám Kalčík.

Adopce mu s přítelkyní vyšla až na třetí pokus. V prvním případě vadilo, že nemají zahradu u domu, a ve druhém si psa nakonec ponechala náhradní rodina. „Do třetice všeho dobrého jsme si na první pohled zamilovali fenku, která se nacházela v Breznu, v útulku Tuláčik. Jejich stránky jsme sledovali na Facebooku a moc se nám líbilo, že berou i zbídačené pejsky, dají jim lékařskou péči a pak pro ně hledají vhodný domov,“ uvedl Kalčík.

Vanilka, kterou si vybrali, byla ještě štěně. „Po příjezdu do Brezna nám byla dána na krátkou procházku a nám se jen během této chvíle potvrdilo, že přesně takovouto fenku chceme. Zaplatili jsem poplatek ve výši 100 eur, podepsali papíry, mimo jiné i to, že v budoucnu podstoupí kastraci, a následně ji odvezli domů,“ doplnil Kalčík s tím, že Vanilka už byla i u českého veterináře na důkladné prohlídce.

Podobně stovky kilometrů cestovala pro fenku i Tereza ze středních Čech. „Fenka Eliška je velmi živá a zvědavá. Doma se nezastaví a pořád něco prozkoumává. Je bojácnější, ale denně dělá pokroky. Pokud adoptujete pejska, musíte si uvědomit, že po příchodu domů potřebuje trochu více pomoci v oblasti socializace, aby získal jistotu a zdravé sebevědomí. Naučil se nejen povely, hygienu, chůzi na vodítku, běžnou manipulaci, ale také dobře snášet veterinární ošetření, ruch místa, ve kterém bude žít, a fungovat se psy, které potkává při procházkách,“ zmiňuje Tereza s tím, že nový majitel by měl počítat i s určitým finančním základem.

Farma Happy se v současné době na východním Slovensku stará asi o tři desítky psů. Zajišťuje jim vždy prvotní vyšetření veterinářem včetně odčervení a očkování i stravu. Někteří pejsci navíc musejí brát i léky a vitaminy. Pravidelně také posílá pacienty na veterinární kliniku, protože potřebují větší ošetření. Spoustu peněz stojí také cestování za odchyty a k veterináři. Drahou veterinární péči hradí z adopčních poplatků a od jednotlivých dárců, kteří práci záchranné farmy sledují.

Paní Kondorová po několika stěhováních před nedávnem koupila vlastní pozemek, kde chce nyní vybudovat plnohodnotný útulek. S prvními výdaji jí opět pomohli drobní dárci, někteří darovali i část vybavení. Rozhodným způsobem pak pomohla i sbírka na portálu Donio, kde během krátké chvíle přibylo od dárců kýžených tři sta tisíc korun.