Článek
Zatímco před deseti lety byly náctileté děti na sexuologii spíše výjimkou, za loňský rok v Brně zaregistrovali více než tři desítky nových pacientů v tomto věku. „Nejčastěji je k nám odesílají ze školy kvůli nevhodnému či obtěžujícímu sexuálnímu chování nejenom vůči vrstevnicím či vrstevníkům, ale i k učitelkám, či dokonce k malým dětem,“ řekla Právu Sejbalová.
Jedna velká skupina přichází kvůli nevhodnému sexuálnímu chování z výchovných ústavů nebo dětských domovů. „Tyto děti byly často svědky nevhodného sexuálního chování v rodině nebo byly samy oběťmi týrání nebo zneužívání,“ uvedla primářka.
„Měla jsem tu chlapce, u něhož jsem podle jména poznala, že je synem muže, jehož jsem vyšetřovala pro policii kvůli tomu, že před dětmi znásilňoval matku. No a jak se asi mohl tento mentálně retardovaný chlapec, který toho byl svědkem, chovat?“ dodala primářka.
V rukou odborníků ale končí i děti ze spořádaných rodin, zejména pokud trpí hyperkinetickou poruchou čili ADHD.
Zadek na učitelku
V období puberty se jejich problémy s pozorností, hyperaktivitou či impulzivitou kvůli hormonům mohou promítat i do sexuální oblasti. „Mohou se pak chovat nevhodně, jeden třeba vystrkoval zadek na učitelku,“ popsala Sejbalová.
Sexuologové se teenagery, kteří se dostanou do jejich ordinací, snaží zejména usměrnit a vzdělat. Problémem podle nich je, že úroveň sexuální výchovy na školách je prý nedostatečná a nevěnuje se jí dostatek času.
„Řeší se tam jen antikoncepce a ochrana před pohlavními chorobami, ale o nějakém sexuálním chování se děti nic nedozvědí. Informace potom čerpají na internetu a mají dojem, že to, co vidí, je běžné sexuální chování. Je přirozené, že ve svém věku po těchto informacích pátrají, druhá věc je, že to nikdo nekoriguje,“ vysvětlila primářka.
Změna pohlaví
Za poslední rok přibylo na brněnské sexuologii i dětí s poruchou pohlavní identity, které chtějí změnit pohlaví. „Transsexualismus se začne výrazně projevovat právě v pubertě. Máme tu s ní třinácti- či čtrnáctileté děti. Sledujeme je, pomáháme jim se sociální adaptací v takzvané neutrální roli, kdy mohou již vystupovat jako opačné pohlaví, i se změnou jména. Důležité je, aby mohly dokončit školu a fungovat ve společnosti,“ uvedla Sejbalová.
Hormonální léčba se pak dá zahájit nejprve po dovršení osmnácti let. „Ne vždy se ale jedná o poruchu pohlavní identity, pracujeme se šestnáctiletou dívkou, které se i šestkrát denně mění pocit, jestli je mužem, nebo ženou. To pak může jít o jiný problém, třeba psychický,“ upřesnila primářka. Lékařka upozornila, že pokud informace o sexu nepředává dostatečně škola, leží odpovědnost na rodičích.
„Doporučila bych vyhnout se frázím, že děti nosí čáp, a když se zeptají, neříkat, že se to dozvědí, až budou starší. Do naší praxe se dostávají děti nejčastěji ve věku dospívání, které mají úplně minimální informace ze sexuální výchovy, ale bohužel už konzumují pornografii na internetu. Potom to opakují a mají problémy se svým sexuálním chováním,“ dodala primářka.