Článek
Jste nejen advokátka, nyní chcete dobýt Hrad. Otřepaná fráze říká, že prezident by měl sjednocovat společnost, a ne ji rozdělovat. To zrovna není váš případ.
Sjednocovat v čem? Aby všichni měli stejné názory? Proboha, to snad ne! Hitler byl přijatelný pro pětadevadesát procent společnosti. Zrovna tak Stalin nebo Lukašenko. Přijatelnost prezidentského kandidáta přece musí spočívat pouze v tom, že je schopen naslouchat ostatním lidem a oni jsou schopni naslouchat jeho argumentům, i když s nimi nesouhlasí. Že je to člověk, který jiným neplive do tváře a nekrade propisky.
Čím si vysvětlujete svou mediální nálepku kontroverzní osobnosti?
Říkám, co si myslím, a někdy i neomaleně, protože když to řeknu normálně, tak mě druhá strana neposlouchá. Nejdřív mluvím potichu, neagresivně a s logickými argumenty, ale když to nefunguje, no tak přitahuju šroub. Že to třeba protistrana nebo veřejnost zaznamená až v momentě, kdy je to kontroverzní, za to nemůžu.
Proč jako členka TOP 09 jdete do voleb proti svému stranickému šéfovi?
Domnívám se, že elektorát pana Schwarzenberga je úplně jiný než můj, takže si nemůžeme konkurovat. Kupodivu si myslím, že mě v naprosté většině budou volit takzvaní obyčejní lidé, kteří mají problém vyjít od výplaty k výplatě a na které doléhá realita dnešních dnů plnou měrou. Jsou to lidi, které pan Schwarzenberg nemůže nikdy oslovit, protože on se nikdy nekoukal na to, jestli stojí margarín o korunu víc. Zatímco mně prošlo rukama a životem tolik lidí, a strašně chudých a obyčejných, že pro ně mám pochopení a umím jejich situaci vyhodnotit. Mám navíc výhodu, že po diplomatických recepcích se umím pohybovat stejně jako pan Schwarzenberg, ale mám jisté pochybnosti, jestli by se on dokázal pohybovat v cikánských ghettech jako já.
Co byste pro ty obyčejné lidi mohla jako prezidentka udělat?
Takzvaně obyčejní lidé potřebují především neustále povzbuzovat. Dělat to, s čím už jsem začala vydáním své poslední knížky o rozvodech. Říkat, že jsou svéprávní, plnohodnotní, zodpovědní a že nemají sebou nechat manipulovat. Že mají brát život a zodpovědnost za sebe a své okolí do svých vlastních rukou.
Jako prezidentka bych mohla vlastně dělat pouze jednu věc. Ve chvíli, kdy bych cítila, že tyto hodnoty a humanitní vize jsou ohroženy, snažila bych se pro ně vytvořit prostor.
Prezident není zatížen každodenní politickou rutinou a starostí, což má svoje velké výhody. Má čas na určité transcendentní přesahy – a v tom je jeho jednotící funkce.
Pokud to není na úkor svobody někoho dalšího, ať si jinak každý dělá, co chce. Ať to dělá aktivně, uvědoměle, s radostí a s vědomím vlastní osobní integrity, což je přesně to, co naše společnost nemá. Místo toho jsme všichni masírováni, že si musíme koupit na půjčku další sedačku z pravé kůže.
Hodláte coby hlava státu konzumní přístup k životu nějak vyvažovat?
Doufám, že by to dělal každý. To je důvod, proč jsem přesvědčena, že prezidentem nemůže být člověk, jehož primárním povoláním je výkonná politika. Z prezidentského stolce by měl být vyloučen každý, kdo přichází z politiky všedního dne.
Jak odhadujete svoje šance? Kolik lidí už podepsalo petici na vaši podporu, která je na internetu?
Vždyť mi od ohlášení kandidatury ještě ani nepřišla pošta! Přece nebudu chodit po obchodech a mezi čtvrtkami kuřete v chladicích boxech sbírat podpisy? To je přesně proti tomu, co hlásám. Chci, aby lidi přistupovali k mojí kandidatuře aktivně.
Jestli to neudělají, tak ani já nebudu dělat nic. Mám se snad svléknout do plavek? To přece nemá nic společného s volbou prezidenta, stejně jako to nemělo nic společného s volbou do Poslanecké sněmovny, jak jsme se velmi rychle přesvědčili.
S kým jste se o své kandidatuře radila?
Nechte mi taky něco malinko pro sebe.
Konzultovala jste to s dcerou, která patří mezi mimořádně nadané gymnazistky?
Dcera je momentálně na táboře, takže o svém štěstí ještě neví, ale ode mě už je zvyklá na ledacos.