Na pražském hlavním nádraží zněla Rybova mše i Modlitba pro Martu

„Bravo, výborně,“ neslo se od přihlížejících, kteří zaplnili celou severní část odbavovací haly. Postávali na schodech i ochozech knihkupectví, aby lépe viděli.

„Dirigovalo se mi dobře, tady je to vždycky prima,“ svěřil se Novinkám dirigent Lukáš Prchal, který s nápadem hrát na hlavním nádraží před Vánoci přišel v roce 2001. „Co se stalo, nás všechny velmi zasáhlo, ale rozhodl jsem se akci nezrušit. Protože si myslím, že by se zlo, které se živí strachem, právě najedlo,“ uvedl s odkazem na čtvrteční tragédii.

Podle něj je předvánoční hraní neorganizovanou akci, zahrát si může každý, kdo má chuť. „Já si vždycky akorát pojistím sólisty, zpěváky, a aby někdo přinesl klávesy,“ vyprávěl a odhadl, že orchestr tvořila stovka lidí a asi 250 jich bylo ve sboru.

„Vloni to bylo asi nejsilnější po dvouleté pauze kvůli covidu,“ míní s tím, že zkouška před vystoupením se nekoná.

Původně svým projektem chtěl potěšit lidi bez domova, kteří na hlavním nádražím přebývali. „Kolikrát jsme lidi sháněli na poslední chvíli na nádraží. Když procházela slečna, které z batohu vyčuhoval futrál od violoncella, uprosil jsem ji, aby si s námi šla zahrát,“ vzpomínal s úsměvem na začátky. Teď už se sháněním hráčů potíž nemá.

Sólistka Alžběta Vomáčková vystoupila ve stanici poprvé. „Musím říct, že to byl neuvěřitelný zážitek. Moc jsem se těšila, líbí se mi ta naprosto přirozená atmosféra, i že se nám do zpěvu ozývalo hlášení vlaků,“ usmívala se operní pěvkyně, která zpívá i v muzikálu v Kalichu.

Den před vystoupením se dozvěděla, že zazpívá legendární Modlitbu pro Martu. „To mně spadla bradla,“ přiznala.

„S dámami, které stály kolem, jsme se klepaly, nevěděly, jestli budeme brečet. Bylo to neuvěřitelné silné. Je to moje premiéra Modlitby a musím říct, že lepší jsem si ji nemohla přát, bohužel i s tím nádechem, jaký to má. O to to bylo hlubší a silnější, nejde to slovy popsat,“ popisovala závěr koncertu s tím, že cítí velikou čest, že píseň Marty Kubišové mohla zazpívat. Že vystupovala s hudebníky, se kterými před tím nezkoušela, nepovažovala za žádný problém. „Jsem ráda, že se to odehrálo a neustoupilo zlu,“ dodala.

Slečna Barbora z Ústí nad Orlicí vystupuje se sborem na hlavním nádraží pravidelně. „Krásně se mi hrálo,“ řekla po skončení hodinového vystoupení. Letos neplánovala, že se zúčastní. „Nakonec s ohledem na to dění jsem se včera rozhodla, že přijedu. Je to takový můj osobní zdvižený prostředníček tomu, co se stalo,“ uvedla, než se se zbytkem rodiny pozvolna vydala na peron, aby stihli vlak domů.