Na ministerstvu ožívá plán „Motolky“. Žezlo po Ludvíkovi by mohl převzít šéf Homolky

Že se začíná v souvislosti s Motolem skloňovat jméno Poloučka - zkušeného manažera z velké nemocnice, který ji po podobné kauze dokázal stabilizovat -, potvrdily Novinkám dva důvěryhodné zdroje seznámené s děním kolem nemocnic.

Sám Polouček na dotaz redakce, zda by na případnou nabídku kývl, zatím nereagoval. Konkrétnější nebyl ani ministr Válek.

„Určitě se během března dozvíte o krocích nejen v Motole, ale i třeba v dalších nemocnicích,“ reagoval Válek na dotazy Novinek.

Jako cesta k uklidnění situace by se Poloučkovo angažmá nabízelo. Největší českou nemocnici s miliardovými rozpočty by měl podle Válka převzít někdo, „kdo to bude schopen dělat, bude mít zkušený tým a z pohledu bezpečnostních služeb není ‚toxický‘“.

Válek také zdůrazňuje potřebu úzké spolupráce mezi Nemocnicí Na Homolce a Fakultní nemocnicí v Motole. Mimo jiné kvůli výstavbě motolského onkocentra, ale i proto, že se obě zařízení vzájemně doplňují. Homolka má vynikající nukleární medicínu a špičkové experty na neurochirurgii, podobně jako v Motole, kde se zase specializují víc než kde jinde na transplantace nebo třeba hrudní chirurgii. Sdílet by nemocnice mohly i některé drahé přístroje, třeba tzv. gama nůž.

„Neznamená to nutně spojování, spolupráce tam ale musí být daleko užší,“ dodal.

Toho by se mohlo docílit právě i tím, že budou mít nemocnice jedno společné vedení. „Bezesporu to může být jedna z možných variant řešení situace,“ připustil ministr.

„Oddělme ale dvě věci - kdo povede FN Motol a jaká bude budoucnost Motola a Homolky - od toho, jaké další nástroje se dají nastavit, aby se podobné kroky a věci, které dělal ředitel Ludvík a jeho náměstek, buď vůbec nemohly dít, anebo se odhalily včas, “ dodal Válek.

O řešení situace v Motole má prý ministr už jasno, detaily zatím nesdělil. „Mohu říct, že jsem konzultoval s bezpečnostní službou, jestli je můj návrh řešení dobrý, a byl jsem ujištěn, že to bezpečnostní služba podporuje,“ dodal pro Novinky.

V současnosti vede motolskou nemocnici náměstkyně pro léčebně-preventivní péči Lucie Valentová-Bartáková.

Ministr by také mohl zvolit podobný postup jako před rokem a půl v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde došlo rovněž k policejní razii. Výběrové řízení dosud nevypsal a pověřil „dočasným“ vedením vrchní ředitelku z ministerstva Helenu Rögnerovou.

Personální propojování nemocnic v roce 2004 vyzkoušel ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi (tehdy ČSSD), když dosadil do čela Thomayerovy nemocnice šéfa Všeobecné fakultní nemocnice Pavla Horáka. Později mu svěřil i vedení Fakultní nemocnice Bulovka. Chtěli tím vyzkoušet, jak by mohlo úzké propojení tří pražských nemocnic fungovat. Mezitím ale padla Špidlova vláda a projekt po roce skončil.

Podle expertů na zdravotnictví by něco takového nemusel být špatný krok. Mají za to, že je v Praze zbytečně moc velkých státních nemocnic, které nabízejí podobně komplexní péči. Zmiňuje to exministr zdravotnictví Roman Prymula i ekonom zdravotnictví Jakub Hlávka.

Ve třímilionovém Berlíně je kupříkladu jen jedna státní a jedna univerzitní nemocnice a vedle toho v metropoli fungují soukromé a církevní nemocnice, zatímco v Praze s třetinovým počtem obyvatel je šest nemocnic řízených státem.

I kdyby se zohlednilo, že je Praha spádovou oblastí pro Středočechy, vychází to s 2,7 miliony obyvatel pořád méně než v Berlíně.

„Nedávno jsem to řešil s jedním expertem. Na Prahu by vzhledem ke geografii měly stačit tři moderní terciární nemocnice na nejvyšší úrovni. Třeba u Motola a Homolky nedává smysl mít dvě takto velké nemocnice hned vedle sebe,“ poznamenal ekonom Hlávka z Masarykovy univerzity.

„Zbytek by mohl být spíš na komunitní úrovni, kde neposkytují péči v tom nejširším rozsahu,“ dodal.

Propojením fakultních nemocnic by se mohly ušetřit peníze třeba za manažerské posty a organizačně-provozní oddělení, zefektivnilo by se i poskytování péče.

„Čím větší zařízení, tím větší úpory tzv. ‚z rozsahu‘,“ uvedl ekonom Hlávka s tím, že když se dodávky například služeb řeší na centrální úrovni, dají se vyjednat lepší podmínky. Ušetřit se podle něj dá i na tom, že nebude stejný typ péče rozdělen do několika oddělení či budov.

„Zdravotníkům vždy říkám, že s tím, jak budeme jako společnost stárnout, budou víc a víc potřeba. Nikdo se nemusí bát o místo. Měli by si přát, aby pracovali na lepším pracovišti, kde například nebudou tak dlouho čekat na laboratorní výsledky,“ dodal.