Článek
S nápadem na veřejnou sbírku přišel jeden z bývalých Kaletových spolupracovníků, Marek Lehoszik. „S kluky na hale jsme se za ním stavili v nemocnici. I když byl veselý, bylo vidět, že to s ním zamávalo. Hledali jsme způsob, jak Jardu dostat z baráku, aby mohl normálně žít, a nejen sedět doma, uzavřený mezi čtyřmi stěnami,“ vysvětlil, co jeho i další zaměstnance střediska Nástrojárna vedlo k založení sbírky.
O iniciativě se dozvědělo vedení firmy VÚHŽ, která o sbírku nakonec i zažádala. Přispívat do ní lze až do poloviny září. Už po měsíci se však na účtu nashromáždilo zhruba 48 tisíc korun, což stačilo na vozík. V červenci pak přibylo dalších asi 16 tisíc.
Kaletu přístup bývalých kolegů dojal. „Jsem z toho nadšený. Konečně si můžu zajet sám do nemocnice, na nákup a vůbec se můžu projíždět za kamarády a po okolí. To by mě nikdy nenapadlo, že se mi něco takového může stát,“ kroutil nevěřícně hlavou, když skútr přebíral. Přiznal, že vůbec nevěděl, co na něj kolegové chystají.
„Tušil jsem, že něco kutí, řekli mi to ale až den před předáním. V noci jsem pak vůbec nespal,“ dodal.
Postaví mu i rampu
Dojezd elektrického vozíku je 45 kilometrů. Aby ho mohl pan Kaleta plně využívat, potřebuje ještě nájezdovou rampu až do domu. I tu mu slíbili vyrobit a co nejdříve nainstalovat kolegové z doberské společnosti. Právě na plošinu, případně další zdravotnické potřeby bude zbytek sbírky použit.
Fakt, že zaměstnanci pomohli bývalému kolegovi, kterému se ze dne na den změnil po amputaci nohy život, ocenil i výkonný ředitel společnosti VÚHŽ Karel Rojko. „Potěšilo mě, že projevili z vlastní iniciativy takový kus solidarity a ochoty pomoci. Je skvělé, že se podařilo dát takovou částku dohromady už za měsíc,“ poukázal.